Přednášející Miroslav Kunštát z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy v Praze objasní působení německé evangelické církve v Československé republice a její další působení po letech 1945 a 1989.

Německá evangelická církev v Československé republice mohla navázat na tradice prvních německojazyčných luterských a reformovaných sborů, které vznikly po vydání Tolerančního patentu (1781, samozřejmě s výjimkou zcela specifického Ašska). Většinou se však její novodobé dějiny odvíjejí až od hnutí Los von Rom (Pryč od Říma) na přelomu 19. a 20., které mělo silný nacionalistický náboj. To silně poznamenalo její duchovní profil i pastorační strategie, zejména v prvních dvou dekádách 20. století.

Po vzniku 1. Československé republiky se pro ni vytvořila nová situace: staré nacionální boje sice nebyly dobojovány, bylo však zapotřebí překonat určitou povrchnost většiny členské základny (bývalých katolíků), kteří do této církve vstupovali převážně z nacionálních a politických důvodů. To se jí dařilo jen částečně.

Skutečnou loajalitu k novému státu si tato církev nikdy nevytvořila, nápadně velký byl i podíl duchovních, kteří se po r. 1933 ztotožňovali s tou částí německé evangelické církve v Říši, která otevřeně spolupracovala s nacistickým režimem. Rétorika Los von Rom (Pryč od Říma) pak znovu ožila na konci 30. let, kdy byl Řím (Sv. stolec) opět obviňován z protiněmeckých postojů.

V r. 1945 byla činnost německé evangelické církve v ČSR ukončena a její dlouholetý prezident Erich Wehrenfennig odešel do exilu v SRN. Na její činnost pak navázala Společnost Jana Mathesia (Johann-Mathesius-Gesellschaft), která se po r. 1989 zapojila do nelehkého procesu smíření mezi Čechy a Němci a navázala i užší kontakty s dnešními českými a moravskými evangelíky.

Začátek v 17 hodin.