Po Velikonocích jsou další významné dny plné zvyků na konci dubna a v měsíci květnu. Svatý Jiří je uctíván 23. či 24. dubna (o 23. 4. se dělí se sv. Vojtěchem). Často jeho svátek doprovázela pouť s jarmarkem (nejčastěji v neděli následující po 23. či 24. dubnu), na kterém mladíci kupovali svým dívkám perník. Býval to i jakýsi „revanš“ za Velikonoce, kdy obdarovávaly dívky své nápadníky. Večer pak šli lidé k muzice do místního hostince. Nás dnes možná překvapí to, že se na sv. Jiří často stavěly májky, např. právě před hospodou.

Na některých místech Egerlandska chodil po vsi starosta a další představitelé spolu s obecním pastýřem a pilovali skotu rohy, aby se zvířata později na pastvě vzájemně neporanila. Rovněž se dělal soupis dobytka kvůli zajištění krmení na podzim a v zimě.

Do dnešních dní se nám dochovalo několik svatojiřských pranostik a moudrostí:

„Jak dlouho je před sv. Jiřím hezky, tak dlouho po něm prší“, případně „Jak dlouho před sv. Jiřím žáby křičí, tak dlouho pak mlčí.“

„Je-li na sv. Jiří obilí již tak vysoké, že se v něm ukryje celá vrána, bude mimořádně dobrá úroda.“

Svátek sv. Marka: V tento den začínala procesí, která chodila krajinou a prosila o hojnou úrodu. Procesí jste mohli potkat právě 25. dubna a po následující květnové týdny. Lidé se zastavili nejen u všech kapliček, ale také na každé křižovatce. Mladí snoubenci si museli dávat pozor, aby jejich budoucí sňatek nebyl ohlášen v neděli, které předcházela procesím. To přinášelo jejich manželství smůlu a stejně tak i to, pokud jejich svatba připadla na týden po této neděli.

Velice důležitá a magická je tzv. Valpuržina noc, která dodnes připadá na večer 30. dubna. Je to známá „noc čarodějnic“, při které mají zlé síly velikou moc. Tomu se muselo předejít řadou důležitých úkonů a hospodář se musel pečlivě připravit. Ještě před soumrakem byly stáje vykouřeny jalovcem a zvířectvu se do krmení přidávaly stébla trávy natrhané na devíti různých mezích. Vykuřovaly se rovněž prostory, ve kterých žili lidé, používala se svěcená voda a do oken se dávat kříž z bezu či z posvěcených kočiček od Velikonoc. Důležité bylo zkontrolovat, zda jsou ve všech klíčových dírkách klíče. Pokud tam nebyly, čarodějnice tudy mohly prolézt dovnitř. Před vstup do obydlí a před stáje a maštale se nasypal písek nebo natrhaná stébla trávy. To čarodějnice také zastavilo, neboť se zdržely jejich počítáním a mezitím nastalo svítání.

Ochránit se musela i hnojiště. Čarodějnice je totiž rády polévaly mrtvou vodou a krávy pak ztratily mléko.

Na návsích se konalo tzv. vyhánění čarodějnic (zvané Ausplatzen). Shromáždili se zde mladíci, kteří práskali biči tak dlouho, co jim síly stačily. Tento zvuk vyháněl zlé mocnosti z vesnice.

Vlastní rej čarodějnic začíná o půlnoci, kdy vylétávají z komínů. Kdo se nebojí a chce je vidět, má možnost. Musí však vystoupat na kopec, ze kterého je vidět sedmero vesnic. Nečistý dům a jeho obyvatelku pozná podle toho, že z komínu stoupá ohnivá pára. Na svůj sabat se slétávají na koštěti nebo metle a scházejí se také na křižovatkách lesních cest. Kdo je vyruší, vyvázne bez trestu, pokud odpřisáhne, že nikdy nevyzradí, co právě viděl. Kdo svůj slib poruší, ten zemře ještě během roku.

Pokud v noci na 1. květen prší, pak to přinese štěstí.

První máj: na mnohých místech procházely od časného rána kapely a vyhrávaly veselé písně. V Aši byli i trubači na věži.

Často se již v noci postavily májky. Mladí muži pak rádi stavěli menší májku před okna své milé. Někteří ale zabodli májku do hnojiště, případně zavěsili na strom potrhanou sukni. Naopak dívky vstávaly velice brzy, aby tyto „dárečky“ odklidily.

Odpoledne se mládež shromáždila před májkou na návsi (nebo před místním hostincem) a tančila kolem. Avšak jako první tančil pár tzv. obecního sluhy a obecní děvečky – mladý pár, který byl na tuto roli určen. Za to pak museli oba dva zaplatit obecenstvu 5 zlatých.

Později, když byla májka kácena, se nejprve „posvětila“ pila pivem. Oblíbená byla lidová hra na „zloděje a lesníka“. Nejčastěji dva mladíci se vydávali za zloděje a chtěli májku porazit, aby měli dřevo. V tom se jim snažil zabránit jiný mládenec, který představoval lesníka. Nakonec se domluvili a májka byla poražena. Odříznutá a ozdobená špice se odnesla do místní hospody, kde ji postavili na stůl. Vybraný pár měl opět přednost a znovu stůl obtančil jako první. Tentokrát dvojice zaplatila pouze 3 zlaté a za to dostala nejkrásnější stuhu z májky. Poté byl rozprodán i zbytek májky a výnos se propil v hospodě.

První květnový den se v některých oblastech vyháněl poprvé dobytek na pastvu. Pastýř zvířatům požehnal a kropil je svěcenou vodou. Jejich majitelé pak dali pastýři za odměnu libru másla (zhruba půl kilogramu) a žejdlík sádla (hrnek o objemu necelého půllitru).

Pokud během 1. května pršelo, značilo to hubenou úrodu. Doslova se říkalo, že to „prší mrtvé husy a hlad“.

Letos připadá na květen svátek Nanebevstoupení Krista. V tento den by se neměl nikdo koupat v otevřené vodě, neboť ta si žádá svou oběť - kdo do ní vstoupí, může utonout.

Marcel Paška