Celkový architektonický výraz lázeňských a provozních budov určuje romantické pojetí s dekorativně vyřezávanými a hrázděnými konstrukcemi. Na první pohled upoutá zejména věžice s mohutnou bání Vilemínina dvora, široká lodžie Švýcarského dvora v alpském stylu, štíty a arkýře Jindřichova dvora s později přistavěnou a skvěle zakomponovanou nárožní věží. V lázeňském parku byl v tomto pojetí postaven kolem roku 1880 i Picí pavilon (Trinkhalle) vrcholící mohutnou střední věží a dvěma postraními věžičkami. Mattoniho vila (Zámecký hotel) byla v letech 1885-1886 upravena v noblesním neorenesančním stylu.

Nejvýznamnější stavbou je však pavilon Ottova pramene vybudovaný v letech 1897-1898 podle projektu vídeňského architekta Karla Haybecka, jehož hala v honosném neobaroku se již snoubí se secesními prvky