Karlovy Vary se v poslední třetině 19. století staly oblíbeným lázeňským městem. Zájem o léčení zde velmi rychle vzrůstal. Rovněž i v karlovarském židovském hospici se počet návštěvníků rok od roku zvyšoval. Kapacita domu zprovozněného v roce 1847 již nevyhovovala. Bylo proto nutné postavit nemocnici, která by nabídla více lůžek a moderní způsoby léčení. Dne 19. září roku 1885 došlo ke zbourání bývalé židovské modlitebny, jež se nalézala na zahradě starého hospice v tehdejší Helenině ulici (dnes Libušina). Po výstavbě synagogy v roce 1877 přestal sloužit templ svému původnímu určení. Několik let poté v jeho prostorách zkoušel karlovarský lázeňský orchestr. Financování výstavby nové dvoupatrové budovy zajistily sbírky a nadační fond. K zahájení provozu moderní nemocnice došlo zřejmě v roce 1887, kdy budovu starého hospice odkoupilo město. Nový lázeňský dům byl v lázeňské sezóně otevřen od 1. května do 30. září. V objektu se nacházelo patnáct nemocničních pokojů, z čehož dva sloužily jako izolace s jednou postelí. Celkem bylo k dispozici čtyřicet tři lůžek. V nemocnici se také nalézaly dvě koupelny, lékařská ordinace a laboratoř. Během pětiměsíční lázeňské sezóny v ústavu pobývalo až dvě stě dvacet osob. Léčili se zde lidé s cukrovkou, žlučovými kameny, poruchou trávení, ledvinovými kameny a mnohými neduhy zažívacího traktu. V tomto objektu působila židovská nemocnice až do počátku 20. století. V roce 1903 se v Karlových Varech otevřel židovský hospic císaře Františka Josefa pro chudé v ulici Bellevue (dnes Bezručova ulice). Po otevření tohoto zařízení se židovská nemocnice přestavěla na obytný dům nazvaný Fellers Haus a dodnes slouží k tomuto účelu.
Mgr. Lukáš Svoboda