CZ | DE | EN

Příběh druhý - Kostel sv. Mikuláše a okolní krajina

Krajina se v průběhu věků výrazně mění. Nejvíce jí svou činností ovlivňuje a ovlivňoval ve středověku člověk, který pronikal do doposud neporušených lesů, kde zakládal města, vesnice a cesty. Výrazným zásahem do podoby krajiny je pak hornická těžba všeho druhu. Všechny tyto činnosti doprovázel tu více, jindy méně viditelný souputník – kostel. V průběhu dalších staletí se využívání a osídlení krajiny mění, často zůstane jen volně stojící kostel, nebo jeho zanikající zřícenina. S takovým případem se setkáváme právě u kostela sv. Mikuláše.

Cíleným průzkumem okolního terénu se ukázalo, že na pohled pustá krajina v sobě skrývá stopy lidské přítomnosti od 13. století do padesátých let 20. století. Kromě vlastního archeologickým výzkumem objeveného kostela jsou nejvýraznějším prvkem okolní krajiny staré cesty, které mají sice mladší háv, ale skrývají s určitostí staré středověké jádro. Jedná se především o dvě cesty, jež se scházejí poblíže kostela, aby odsud vedly přes Hruškovou do Sokolova. Opačným směrem míří pak jedna z cest k Lokti. Druhá cesta směřuje přímo na východ, ke Krásnu. Na spojnici obou ležela pak nedaleká vesnice Třídomí. Při klesání do Třídomí je možné pozorovat několikanásobné hluboké úvozy, které svědčí o dlouhodobém využívání této cesty. Původní středověká obchodní stezka vedla přes Kynšperk nad Ohří na Hruškovou, kde je ještě roku 1599 zmiňována celnice. Cesta pak pokračovala přes Horní Slavkov, Krásno a Bečov do Žlutic a Prahy. Až do třicetileté války se po této cestě dopravovala sůl z bavorského Reichenhalle přes Cheb a Hruškovou do Horního Slavkova. Zajímavostí je jejich vydláždění v druhé polovině 19. století, provedené materiálem z vytěžených hlušin v okolí (zvláště po dešti se čerstvě omyté kameny lesknou na slunci, takže podle vzpomínky pamětníka se dokonce nedalekému úseku stezky říkalo dříve „rote Strassel“, kdy kromě jaspisů a ametystů v křemenech v cestě červeně zářily asi zejména železité složky křemenných žilníků).

Zvláštní kapitolou je důlní a lomová činnost. Je zřejmé, že prvotní dobývání surovin formou rýžování vystřídala hlubinná těžba, obojí jistě přispělo k existenci a prosperitě kostela. Na několika místech v blízkém okolí kostela je doložena i lomová činnost, pravděpodobně pro stavební účely, přímo naproti kostelu se nachází lom, který s největší pravděpodobností dodal stavební kámen pro stavbu vlastního kostela.

Po lesích v okolí je též možné pozorovat četné stopy po starých plužinách, kdy okolí bylo ještě za starého německého obyvatelstva intenzivně zemědělsky využíváno a kdy lesní porosty tu zakrývaly podstatně menší plochu (po dlouhá staletí budované terásky a kamenné zídky). Se zemědělskou činností tehdejší doby mohou souviset i objevené sklípky (z části tesané do skály, z části vytvořené kamennými překlady), jež mohly posloužit k uložení potravy či k udržení zásoby pitné vody ve větší vzdálenosti od zdroje.

A konečně z nejnovější doby, po druhé světové válce, tu lze v několika strategických polohách zachytit doklady toho, že tu byl západní okraj vojenského prostoru Prameny, jenž byl využíván až do roku 1953 (zachované okopy pro vojáky i pro těžkou techniku). Jeho připomínkou je kamenný památník na vojenskou přísahu zde přítomných československých vojáků v roce 1947.

1 Mapa úvozových cest.jpg

2 Staré úvozové cesty.JPG

3 Ruiny kostela na mapě z roku 1801.jpg

4 Takzvaný Francouzský kámen.jpg

5 Dlážděná cesta z 19. století.jpg

6 Úvozová cesta u kostela.jpg




Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin