Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris ...

Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš ...

Se středověkou kolonizací pronikl do naší krajiny i hmotný symbol křesťanské víry, kostel. Kostel zejména v té době spojoval mnoho pro tehdejší dobu užitečných funkcí, byl duchovním centrem krajiny, místem piety i refugiem. Jak se vyvíjel život v dané lokalitě, některé kostely zanikaly, podle potřeby byly přestavovány, vznikaly nové. Takový byl a nadále bude jejich osud. Výstava představuje některé z nich očima archeologie, s přihlédnutím zejména k osudu našich regionálních kostelů. Mnoho kostelů zde zaniklo a místo připomínají jen terénní nerovnosti či neviditelné základy pod povrchem, některé se podařilo připomenout archeologickým výzkumem a přiblížit je současné generaci formou řízené zříceniny. Některé vstaly z popela úplnou rekonstrukcí, i za cenu, že nebudou již plnit původní funkci svatostánku. V místech pro víru potřebných fungují dále, často jen v drobně pozměněné podobě. A vznikají i kostely nové, často architektonicky nevšední, v souladu s moderním nazíráním na víru i stále komplikovanější světové dění.