CZ | DE | EN

Kosterní pozůstatky a antropologie

Kosterní pozůstatky a antropologie

Antropologie je vědou o biologické a kulturní rozmanitosti člověka v čase a prostoru, která je zapříčiněna zejména adaptací člověka na jeho životní prostředí. Vzhledem k šíři svého záběru má antropologie mnoho subdisciplín – od evoluční až po forenzní antropologii. Podoborem, ve kterém se antropologie asi nejvíce setkává s archeologií, je bioarcheologie, která se zabývá studiem kosterních pozůstatků v (nejčastěji) archeologickém kontextu.

Spolupráce antropologa a archeologa začíná již během terénního archeologického výzkumu. Ideálně se antropolog snaží zaznamenat informace o přesné poloze kostí a také vyzdvihnout všechny kosti a zuby, jejichž velikost se může pohybovat od několika milimetrů až po několik desítek centimetrů. Polohové informace nám mohou pomoci interpretovat například pohřební ritus, tedy jak bylo s tělem po smrti jedince nakládáno, a také zachytit procesy, které zde po uložení těla probíhaly. Tzv. postdepoziční procesy ovlivňují polohu i zachovalost kostí a mohou interpretaci celé nálezové situace komplikovat. Patří mezi ně např. povětrnostní a klimatické podmínky, fyzikální a chemické vlastnosti půdy, vliv fauny nebo flory (např. podzemní aktivita malých hlodavců nebo růst kořenů), ale také lidský faktor (samotná realizace terénního výzkumu i následné zpracování a uložení kosterního materiálu).

Po záznamu terénních informací a vyzdvižení kostry se práce antropologa přesouvá do laboratoře. Zde se kostra očistí a zaznamenají se základní informace. Probíhá identifikace jednotlivých kostí, hodnotí se stav zachovalosti a základní antropologické (jinak také zvané demografické) parametry. Antropologické parametry, tedy věk dožití jedince, pohlaví a výška postavy se odhadují na základě metod založených na statisticky relevantních výsledcích. Ani odhad parametrů nebývá bez problémů. Například věk dožití je možné relativně přesně odhadnout u nedospělých jedinců, jejichž kostra a chrup se rychle mění; u dospělého člověka sledujeme hlavně indikátory opotřebení kostry, které jsou velmi individuální a proto je výsledný věkový interval, do kterého dospělého jedince řadíme, mnohem širší. Na kostře člověka můžeme dále najít informace o tom, v jakých podmínkách jedinec vyrůstal, jakými nemocemi během života trpěl, jakou měl pracovní zátěž nebo jakým způsobem zemřel.

Příkladem základního antropologického zpracování lidských kosterních pozůstatků mohou být výsledky zkoumání kostry, která byla nalezena v prostorách presbytáře zaniklého kostela sv. Linharta u Karlových Varů. Vzhledem k velmi dobré zachovalosti kostry bylo možné odhadnout všechny antropologické parametry. Věk dožití jedince byl odhadnut na základě morfoskopie facies symphysialis v intervalu 15 až 23 let, hodnocení věku dožití bylo doplněno popisem nedokončené osifikace některých kostí. Věk dožití jedince byl kolem 20 let, tedy spíše v horní polovině věkového intervalu. Pohlaví jedince bylo posuzováno na pánevních kostech na základě morfoskopické a morfometrické metody. Pohlaví jedince bylo pomocí obou metod odhadnuto jako mužské. Je zajímavé, že při původním zpracování kostry byla kostra přisuzována mladé ženě, pravděpodobně na základě výrazné gracility kostry. Výška postavy jedince byla vypočítána na základě délky stehenní kosti v intervalu 145,13 až 151,37 cm. Na kostře je možné pozorovat také různé patologie (tedy projevy onemocnění nebo zranění, související jak s událostmi během dětství i dospělého života jedince, tak před jeho smrtí). Na lebce bylo zaznamenáno depresivní trauma vzniklé úrazem nebo úderem tupým předmětem. Na zubní sklovině horních a dolních řezáků a špičáků je možné pozorovat tzv. lineární hypoplazie, které jsou dokladem narušení správného vývoje, způsobeného například nedostatečnou výživou nebo infekčním onemocněním. Na zubech také můžeme pozorovat množství zubních kazů, a to v míře, která pravděpodobně vedla ke ztrátě některých stoliček a třenových zubů a také k zánětlivému postižení okolní kostní tkáně. Další viditelnou patologií byla kostní novotvorba (periostitis) na viscerální straně pravých žeber. Jedinec tedy trpěl infekčním onemocněním pravé plíce, které s ohledem na charakter nově vytvořené kostní tkáně bylo v době jeho smrti v akutní fázi.

1 Atypický pohřeb v kostele sv. Linharta.jpg

2 Detail atypického pohřbu.jpg

3 Atypický pohřeb, zranění temenní kosti.jpg

4 Atypický pohřeb, zubní kazy, zánět kosti a poškození skloviny.JPG

5 Kostel sv. Maří Magdalény, kost postižená zánětem.jpg




Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin