CZ | DE | EN

Gotický kostel sv. Maří Magdalény v Karlových Varech

V průběhu roku 2019 provedlo Muzeum Karlovy Vary pro Statutární město Karlovy Vary předstihový archeologický výzkum v prostoru nástupního plató barokního kostela sv. Maří Magdalény v Karlových Varech. Bezprostředním důvodem bylo položení nové dlažby před vstupem do kostela. Výzkum měl za úkol odhalit starší formy úpravy pochozí plochy na místě původního hřbitova, kde se pohřbívalo do roku 1784 a který nadále sloužil jako pietní místo až do dvacátých let 19. století. Nedílnou součástí výzkumu bylo i odhalení starších zděných či jiných konstrukcí, jakož i potvrzení funkce hřbitova.

V rámci výzkumu byly realizovány před kostelem tři sondy. V sondě I u severovýchodního nároží kostela se pod asfaltovou vrstvou nacházela  betonem prolitá hrubá vrstva směsi říčních oblázků, písku, střepů neznačeného porcelánu a zlomků porcelánových forem svrchu zarovnaná cementovou stěrkou. Po stržení betonem prolité desky se překvapivě objevila vřídelní deska, s konkrecemi hrachovce a žulovými výchozy, narušená recentními vkopy pro inženýrské sítě a pravděpodobně i těžbou vřídlovcové materie. V hloubce 50 cm byla zachycena 1 metr široká kamenná obvodová hřbitovní zeď ve směru jih – sever, která se v sondě lomila směrem severozápadním (k Vřídelní ulici). V porušené vřídlovcové desce byly sporadicky zaznamenány i mělce uložené hroby v zapuštěném  lůžku. Při vnějším zdivu současného kostela byl zřejmý a velmi dobře dokumentovatelný postup stavitelů, kteří suterén a kamenné základy kostela uložili do na těsno vysekané vřídlovcové desky. Pracovali pouze s 20 až 30 cm širokou rezervou, kterou při stavbě vyplnil kamenný předzáklad.

V sektoru A sondy II byla nalezena masivní kamenná zeď s místy použitými cihlami, jež se nacházela hned pod betonovou povrchovou úpravou terénu. Zajímavostí bylo, že v maltě byly zřetelné otisky po bednění, včetně stop po vertikálním zpevňovacím trámku. Dřevěné prvky vyhnily a v hlíně pak zůstaly nevyplněné škvíry. Stavební jáma pro toto zdivo prošla kolem etážově pohřbených nebožtíků. Na základě analýzy malty a ikonografických pramenů bylo toto zdivo interpretováno jako torzo původního nástupního schodiště v průčelí nového chrámu (po roce 1736, do poloviny 19. století). Kvůli mohutnosti plánovaného chrámu volil stavitel nejen bytelné základy kostela, ale i mocné základy přístupového schodiště.

Prodloužená sonda II směrem jihovýchodním přinesla pak zásadní objev, který zcela změnil pohled na dosavadní výsledky výzkumu (sonda III). V tomto prostoru bylo nalezeno torzo zdiva, které v maltové směsi obsahovalo vřídlovec, použitý jako vápenná složka malty. Kromě hlubinného vřídlovce byl ve zdivu použit i hrachovec, místní specifikum. Zdivo bylo jednoznačně interpretováno jako zdivo středověké. Po odhalení jeho pozůstatků se dalo ztotožnit podle ikonografie se sakristií při severní části presbytáře původního gotického kostela (stavitel barokního chrámu K. I. Dientzenhofer na svých plánech zachytil i půdorys stavby původní). Sakristie byla poměrně malá, o délce zdiva východ – západ cca 360 cm, s náznakem vstupu uprostřed o šířce 80 cm. Byla nalezena jeho severozápadní hrana, hrana severovýchodní byla tvořena ve výkopu v základech stěnou z osekaného vřídlovce. Terén tu byl při barokních úpravách výrazně snížen, takže jsme nezachytili ani podlahu vnitřního prostoru sakristie, ani náznak východního zdiva sakristie. Západní část zdiva sakristie zachycena byla, zčásti se však ztrácela pod oválným schodištěm. Přenesením rozměru archeologicky zachycené sakristie jsme mohli odvodit i měřítko Dientzenhoferových plánů a podle nich alespoň odhadnout osud dalších částí zdiva původního staršího kostela. Podle zachovaných plánů byl tedy původní gotický kostel orientovaný, jednoduchého půdorysu o obdélníkové lodi cca 10,5 x 9,3 m, na níž navazoval presbytář 7 x 6,5 m s polygonálním závěrem a přilehlou sakristií 3,6 x 2,7 m.

Naštěstí relativně neporušeným se ukázal prostor části severního zdiva sakristie, kam se soustředila závěrečná fáze výzkumu. Rozšířený výkop sondy III před severní stěnou sakristie přinesl nejdříve nález dalších sedmi etážových pohřbů, netypicky kladených částečně přes sebe. Pohřby respektovaly středověkou zeď, ale zasahovaly do hloubky pouhých 60 cm. Pod nimi pak se nacházela hlína promísená četnými relikty menších vřídlovcových kamenů. Vnější stěna severní zdi sakristie je lícovaná a evidentně stavěná ve volném prostoru (nikoliv kamenný zához základu do výkopu), její základová spára je v hloubce 160 cm od současného terénu. Zatímco západní kamenné zdivo sakristie je zachováno a zasahuje zřejmě do stejné hloubky jako severní, východní zdivo se nejspíše zvedalo až nad využitou vřídlovcovou deskou a při úpravách terénu pro nový kostel zcela zmizelo. Ve výkopu před severní lící je zřejmé, že zdivo zde bylo záměrně přikládáno k již existující vřídlovcové stěně (možná jen podle potřeby vertikalizované). Ze situace sondy II, sektor A, a této vřídlovcové stěny ve západní části sondy III je zřejmé, že výškové poměry vřídlovcové terasy tu nejsou výsledkem snížení terénu pro stavbu kostela, stejně jako získání prostoru pro pohřbívání nebožtíků. Je to zřejmá indicie pro tvrzení, že stavba kostela i založení hřbitova využilo terénních nerovností vřídlovcové terasy, která byla s největší pravděpodobností způsobena těžbou vřídlovce v předchozích desetiletích až staletích. Jeho těžba, právě někde v prostoru pozdějšího centra Karlových Varů, je druhotně archeologicky doložena v maltových směsích zdiva řady staveb v okolí již v první polovině 13. století.

 

 

1 Sakristie původního kostela.JPG

2 Dientzenhoferův plán.jpg

3 Sakristie s pohřby.JPG

4 Geodetické zaměření výzkumu.JPG

5 Gotická podoba kostela.jpg

6 Základy sakristie.JPG




Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin