CZ | DE | EN

Architektonické články

 

Přestože kostely, kterým především je výstava věnována, sdílejí společný osud zániku, okolnosti, dané mimo jiné i jejich lokací, jsou rozdílné. Z tohoto hlediska je třeba nahlížet i na zachovaný architektonický detail. Městský kostel sv. Maří Magdalény v Kalových Varech, na jehož místě vyrostla následně v 18. století monumentální barokní novostavba, nám archeologické svědectví neposkytl. Neposkytl je ani kostel sv. Linharta, který sice postupně chátral již od 16. století, ale vzhledem k sousedství hospodářského zázemí nedalekých Karlových Varů, byl nadále pod kontrolou karlovarských obyvatel. Vzhledem k tomu, že až na drobné výjimky se nezachovaly ani z tohoto kostela žádné jiné architektonické detaily, lze předpokládat, že tyto ztracené prvky byly vhodně použity při jiné stavební činnosti v blízkém okolí.

Naprosto odlišná situace se však ukázala při archeologickém výzkumu kostela sv. Mikuláše pod Krudumem. Architektonické články se tak zařadily k nejcennějším nálezům, které byly během výzkumu získány. Jejich analýzou bylo zjištěno, že se jedná o části vstupních portálů, okenních ostění a výběhů klenebních žeber. Většina architektonických článků byla zhotovena z žuly, což není pro obtížněji zpracovatelný materiál tak běžné. Některé z nich nesly ještě fragmenty omítek a stopy povrchových úprav. Rozhodujícím faktorem pro interpretaci je beze­sporu nálezová situace jednotlivých článků. Při destrukci objektu se zdivo zřítilo dovnitř a zanechalo nám tak důležitou zprávu, kde byly uvedené články původně užity.

Kostel byl zpřístupněn vstupem v severní stěně lodi, jemuž odpovídal druhý vstup umístěný v jižní lodi. Do jejich předem připravených otvorů s vyzděnými, mírně zešikmenými špaletami, byly osazeny kamenicky zhotovené portály. Severní portál byl složený ze šesti kusů, z nichž pravá stojka se zachovala v autentickém a nepoškozeném stavu a levá stojka byla ve spodní části prasklá. Horní část portálu byla ukončena půlkruhově, nebo lehce zalomena. Stojky i archivolta nesou ladnou profilaci, kterou tvoří obloun, lemovaný po obou stranách výžlabkem. Obloun přechází až do hruškového tvaru s nasazením charakteristického nosu. Ve spodní části nad soklem je profilace ukončena šikmo, zcela ve shodě s raně gotickými slohovými zásadami. Ve stojkách byly provedeny čepy pro vložení háků, či závěsů k osazení dveřních křídel a pochva pro vložení závory. Spojování a usazování jednotlivých kusů portálu bylo provedeno pomocí vysekaných čepů a vložením kovových či olověných trnů.

Z kamenicky opracovaných ostění oken se zachovalo větší množství článků, které patřily větším oknům v lodi a menším oknům v presbytáři. Sestávaly ze stojek a horních dílů ve tvaru hrotitého oblouku, který se teprve dodatečně rozlomil na dvě části. Ze spodní části ostění se zachoval bankál, šikmý parapet okna. Vnitřní špaleta okna byla pro lepší osvětlení vytvořena prvkem na obě strany šikmo rozevřeným, podle kterého můžeme spolehlivě rekonstruovat tvar okenního otvoru. Drážka ve stojkách a vnitřní špaletě okenního otvoru dokládá, že byl uzavřen výplní. Podle subtilního čtverhranného profilu se zdá, že by to mohlo být zasklení, či snad vitráž zasazená do železné výztuže, které muselo být současné se stavbou. Na rovné spárové ploše jedné stojky se zachovala kamenická značka.

V destrukci zdiva byly v presbytáři nalezeny tři konzoly s výběhy žeber, které dosvědčují, že prostor byl zaklenut žebrovou klenbou. Dvě z těchto konzol jsou koutové a jedna je obdélná. Její přesné umístění se oproti koutovým konzolám nepodařilo spolehlivě určit. Ve větším sakrálním objektu, například typu baziliky, by hovořila o umístění ve středu stěny s výběhem žebra ke střednímu pilíři či sloupu. Protože se ale zdá být myšlenka sklenutí prostoru na středový pilíř v případě kostela sv. Mikuláše jako velmi nepravděpodobná, jedná se s největší pravděpodobností o konzolu umístěnou u vítězného oblouku. Profilace žeber byla provedena ve tvaru elegantního hruškovce s drobným trojúhelným náběhem. Vedle výběhů žeber se dochovaly torzálně původní omítky, které ukazují, že žebra zabíhala přímo do zdi. Tvar žebra odpovídá slohové charakteristice kleneb konce 13. a průběhu 14. století. Podobný profil žebra byl užit například v klenbě presbytáře kostela sv. Maří Magdalény v Boru u Ostrova, ze stejného časového úseku, je však oproti žebru sv. Mikuláše značně topornější.

Vzhledem k nebývale velkému množství zachovaných zbytků ostění rozhodli jsme se jejich část zakomponovat při rekonstrukci nalezeného zdiva do celkové hmoty kostela, a to bez ohledu na jejich původní umístění. Tak upravenému torzu kostela sv. Mikuláše dominuje vstupní severní portál a okno ve východní části presbytáře.

 

 

1 Pohled do presbytáře.JPG

2 Koutová konzola s výběhem žebra.JPG

3 Ostění portálu před rekonstrukcí.JPG

4 Kostel s portálem.jpg

5 Kamenická značka a její otisk.JPG

6 Kresebná dokumentace.jpg




Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin