CZ | DE | EN

Archeologické metody

Archeologické metody

 

Archeologie využívá široké spektrum metod sahající od poklidného studia listin po využití nejmodernější tehnologií. Již od prvopočátků archeologie využívala analýzu písemných pramenů a historických mapových děl. Po postupném vyčerpání možností práce s klasickými prameny začala archeologie do svého repertoáru postupně zařazovat množství fyzikálních a chemických metod, jejichž rozvoj nastal ve 20. století.

První byla k průzkumu krajiny využita letecká fotografie, která svou užitečnost prokázala na bojištích I. světové války. Snímek z výšky ukázal krajinu v širokém kontextu. Na fotografiích se archeologům začaly objevovat zaniklá sídla, pole, historické cesty či celá pohřebiště. Využívá se studia takzvaných porostových příznaků. Například obilí dorůstá větší výšky nad zahloubenými objekty (příkopy, hroby), a v létě dříve uschne nad pohřbenými zděnými konstrukcemi. Reliéf terénu vynikne při šikmém osvětlení, často v kombinaci se sněhovým popraškem.  S vývojem techniky se v některých případech letecká fotografie přesunula až na oběžnou dráhu země. Specifickou variantou je Letecké laserové skenování (LLS). Zde se měří vzdálenost, kterou urazí laserový impulz mezi zdrojem umístěným na letadle a zemským povrchem. Část impulzů se odrazí od vegetace, část jich pronikne až k terénu. To po zpracování dat umožní vidět zemský povrch bez vegetačního pokryvu, a někdy doslova provádět archeologický výzkum velkých ploch od monitoru počítače.

Další skupinou jsou geofyzikální a geochemické metody. Ty se využívají na menších plochách k ověření dat jiného měření. Využívají toho, že činnost člověka a její pozůstatky mění fyzikální a chemické vlastnosti podloží. Důlní díla může prozradit odlišné složení odebrané vody. Doložit ustájení zvířat či potvrdit existenci organických zbytků ve zdánlivě prázdném hrobě umožní analýza fosforu v půdě. Zaniklé domy a další kamenné konstrukce prozradí změna elektrického odporu a pyrotechnologické objekty změna magnetického pole. Běžně rozšířenou metodou je prospekce pomocí detektorů kovů. Ta má nezastupitelné místo například při průzkumech zaniklých cest či bojišť. Stinnou stránkou dostupnosti detektorů je riziko rabování archeologických lokalit.

Samostatnou skupinou jsou metody určující stáří. Jednou z nejstarších metod je stratigrafie, která využívá univerzální platnosti gravitačního zákona. Tedy, že v neporušených situacích jsou spodní vrstvy starší, než vrstvy uložené blíže k povrchu. Archeologie rovněž využívá několik metod, které jí umožní získat absolutní datum. Jedná se o metody využívající měření poločasu rozpadu radioaktivních prvků, nejčastěji uhlíku 14C. Další metodou je dendrochronologie, která využívá analýzu letokruhů. Celková rychlost růstu dřevin má přímou souvislost s klimatickými podmínkami daného roku. Stromy rostoucí současně ve stejné oblasti a v podobných klimatických podmínkách tak zpravidla mívají velice blízkou posloupnost letokruhů. Z toho lze sestavit chronologické řady pro příslušné druhy stromů a různé oblasti světa. Dřevo použité ve starých stavbách pak lze pomocí těchto řad poměrně přesně datovat.

Archeologie se v posledních letech soustřeďuje na nedestruktivní metody výzkumu, kterými identifikuje potenciální lokality, často na letecké fotografii či LLS snímku. Následně použije další geofyzikální metody k potvrzení či upřesnění nálezu. Nakonec pak dostanou slovo klasické nástroje archeologa – lopata, krumpáč, kolečko, motyčka, a někdy i mezi novináři tak oblíbený štěteček, které mozaiku poznání doplní.

1 Snímek okolí kostela sv. Mikuláše získaný metodou LLS.jpg

2 Letecký snímek kostela sv. Mikuláše.png

3 Porostové příznaky.jpg

4 Geofyzikální průzkum v okolí kostela sv. Linharta.JPG

5 Štěteček v akci u kostela sv. Maří Magdalény.JPG

6 Průzkum pomocí detektoru kovů.jpg




Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin