Poslední velká samostatná výstava tvorby Vlastimila Květenského se uskutečnila před třiceti lety v roce 1987 v Galerii umění Karlovy Vary. Je více než záslužné, že se Muzeum Karlovy Vary v letošním roce k dílu nesmírně důležité osobnosti výtvarného života Karlových Varů vrací.
Vlastimilu Květenskému (1930 – 1985) nebylo dáno prožít dlouhý život. Přesto od roku 1957, kdy přišel po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vPraze do Karlových Varů a začal učit na Střední průmyslové škole keramické, se mu podařilo vytvořit dílo úctyhodných rozměrů a především nebývale velké umělecké hodnoty. Byla respektována jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Mimo jiné o tom svědčí zastoupení Květenského děl v centrech světového keramického umění v italských městech Faenza a Gualdo Tadino, stejně jako ve sbírkách Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, v karlovarském muzeu a galerii či v Galerii výtvarného umění v Chebu a v Galerii Klatovy / Klenová. Menší keramické objekty a reliéfy Vlastimila Květenského jsou rozesety po mnoha soukromých interiérech.
Z prostorových důvodů nemůže být tato výstava retrospektivní přehlídkou. Ve výběru děl však ukazuje všechny důležité etapy jeho tvůrčího vývoje. Připomíná rovněž Květenského pedagogickou práci, jíž se věnoval sedmnáct let do roku 1974. Dodnes na „svého profesora“ jeho žáci vzpomínají.
Vlastimil Květenský vystudoval obor malby na porcelán. Po příchodu do Karlových Varů upřednostňoval zejména malbu, kresbu a také grafiku, jak je patrné z úvodní části výstavy. První vrchol tvorby autora jako keramika dokumentují díla z 60. let 20. století. Květenský v nich přistoupil ke keramické hlíně především jako sochař – vytvářel keramické reliéfy a objekty. Využil rozmanité tvárné schopnosti těchto hmot, zejména šamotu, rozpracoval celou stupnici modelačních postupů. Právě proto se povrch díla neboli jeho struktura se pro něj stal polem nových objevů. V té době nejvíce obdivoval civilizační výdobytky, možnosti, které světu i životu člověka přinášely nové technické objevy. Do hlíny proto otiskoval i řadu technických součástek. Keramická plastika Člověk a stroj ve věku techniky z roku 1966 byla za vskutku originální a novátorský přístup v pojednání keramiky oceněna 1. cenou v mezinárodní soutěži v Gualdo Tadino. Od té doby Vlastimil Květenský, umělec z prostoru „za železnou oponou“, získával jedno významné ocenění za druhým. Dominantou této výstavní části se stal monumentální objekt Pocta pokladům potopených lodí z roku 1970, oceněný zlatou medailí italského města Faenzy.
Další vývojový posun nastal v Květenského tvorbě v průběhu 70. let 20. století. Jejím důležitým znakem není jenom proměna formálního jazyka, ale také jiný obsah. Autor nyní ve svých dílech propojuje jak architektonické, tak sochařské a také malířské aspekty. Cílí nyní na jednoduchý, mocný až monumentální tvar svých oblých objektů, které dobře souzní s moderní architekturou. Může na nich v reliéfu, a především malbě a ryté kresbě, vyjádřit svoji představu o světě, o jeho podobě básnivé a romantické, jak to bylo jeho srdci vlastní. Mnohokrát tak vedle strukturálně pojednaných fragmentů (například kašen nebo keramických stěn) kreslí na volná místa dívky, hvězdy, růže, námořníky a lodě, oblohu a celý vesmír, Měsíc a především životadárné Slunce. Povrch šamotových děl probarvuje, nalézá svůj typický kolorit – vedle přirozené režné barvy šamotu je to modř, bílá a zlatá barva. Z tohoto období pochází více jak čtyřicet rozměrných realizací do architektury, keramické stěny a objekty zdobící školy, nemocnice, kulturní domy a další úřední prostory nejen Karlových Varů, ale i Prahy a mnohých měst v karlovarském regionu. Ostrovský fotograf Bořivoj Hořínek mnohá tato díla zachytil v působivé hudebně digitální koláži, jež se stala doplňkem výstavy věnované dílu Vlastimila Květenského.
Božena Vachudová