Karel Čapek neposkytl světu jen slovo ,,robot“, ale svým foto příběhem o štěněti Dášeňce vytvořil na svou dobu unikátní fotografické dílo. Aktivně však fotografoval pouze dva roky, fotografování pro něho bylo jen jednou z mnoha aktivit, kterou chtěl poznat a popsat. Kultivované Čapkovo oko si bystře osvojilo základy fotografického vidění a Čapek dokázal nejen fotograficky vidět a vnímat, ale i tvůrčím způsobem manipulovat s přístrojem.
Po prvních zkušenostech s ,,černým uměním“ pak dokázal ve své causerii Člověk a kamera, publikované v říjnu 1930, i sám sebe jako laického fotografa ironizovat. K většině dochovaných snímků použil dvouokou zrcadlovku Rolleiflex na svitkový film formátu 6 x 6 cm. Pracoval ale také s přístrojem na formát 11,5 x 8,8 cm. Své negativy třídil do tematických celků s názvy: Portréty, T. G. M., Osobní, Zátiší, Zvířata, Květiny, Zahrada, Slovensko, Cesty, Typy, Architektura, Krajiny.
Nejznámějším Čapkovým fotografickým dílem se stala Dášeňka čili Život štěněte, s nímž se seznámili čtenáři na sklonku roku 1932. Fotografií zde bylo použito jako organické součásti knihy, jako obrazový doklad rovnocenný textu. Na vyznění snímků měla nesporně velký vliv i typografická úprava Karla Teigeho.
Za nejpozoruhodnější odkaz Čapka fotografa se považují portréty osobností, v nichž specifickou roli mají portréty prvního československého prezidenta, mnohé z nich ilustrující Čapkovu knihu Hovory s TGM. Snímky zátiší a motivy z přírody mají z umělcova fotografického díla největší emotivní náboj a nejvěrohodněji odráží Čapkovu osobnost, neboť zrcadlí další spisovatelovy záliby. Snímky z cest do Holandska a Norska a zejména pak dokumenty ze života na slovenské Oravě jsou výrazem silného dokumentaristického talentu a zaujmou svou nadčasovostí. Některé z těchto záběrů navíc zajímavě korespondují s Čapkovými kresbami, které pořizoval na svých cestách.
Pro osobnost Karla Čapka je příznačné, že ho zajímal především člověk za kamerou a až v dalším plánu výsledná fotografie. S odstupem osmi desetiletí se Čapkovy snímky staly uměleckými díly.
z textu Národního technického muzea v Praze