CZ | DE | EN

Sto let od vzniku KSČ na Karlovarsku

Socialistické hnutí v nově vzniklém Československu se ve svém revolučním vzepětí oproti jiným zemím opozdilo. Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD) vznikla v prosinci 1918, Německá sociálně demokratická strana v Československu oficiálně vznikla na přelomu srpna a září 1919 na zakládajícím sjezdu v Teplicích z bývalých zemských svazů Čech, Moravy a Slezska rakouské sociálnědemokratické strany. Komunistické buňky vznikaly jednak u českých, ale zejména u německých dělníků v pohraničí. Významný prvek vnesli komunisté slovenští a maďarští, kteří jako první začali označovat ČSR za imperialistický stát.

Nejvýznamnější silou, která se stavěla na odpor novému státu, byla německá sociální demokracie. Obě sociální demokracie se spojovaly spíš na národnostním než ideologickém principu – česká strana se ztotožňovala s čs. státem, německá strana hlásala právo na sebeurčení. Součástí německé strany byli i radikalizovaní socialisté/komunisté, ovlivnění německými spartakovci nebo ruskými bolševiky, v případě vojenských navrátilců z Ruska. Představitelé komunistického hnutí menšin se orientovali nejprve na spojence v zahraničí: čeští Němci na komunistické hnutí v Německu a Rakousku, slovenský komunismus vznikl ze zkušenosti s Maďarskou republikou rad, pouze rusínské hnutí ovlivnili ruští bolševici. Čeští komunisté v Rusku neměli na české dělnictvo vliv. České dělnické hnutí, jehož vývoj částečně splýval s austromarxismem, spatřovalo jistou emancipaci od německo-rakouského socialistického hnutí v odklonu ke komunismu a Kominterně. Čeští komunisté v rámci Kominterny zůstali rozpolceni mezi komunismem německým a ruským. Ve volbách v roce 1920 ČSDSD zvítězila, avšak tehdy již ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným proudem a marxisticko-leninskou opozicí, která se hlásila ke Komunistické internacionále a usilovala o komunistickou revoluci.

Situace v tehdejším Egerlandu nebyla pokojná již od léta 1918, kdy pro neutěšenou ekonomicko-sociální situaci vypukaly spontánní demonstrace a pochody. Stávkovali horníci a dělníci, v Karlových Varech opakovaně zasahovali četníci proti bouřlivým demonstracím hladovějících žen, s koncem války navíc postihla region vlna španělské chřipky. Když byla vyhlášena Republika československá, projevil se ihned nacionální odpor českých Němců. Tato rezistence však šla ruku v ruce se sociálními požadavky, jež souvisely především s nedostatkem potravin, otopu a celkově špatným zásobováním. Radikální elementy představované navrátilci z války se projevovaly zakládáním vojenských rad, z nichž posléze vznikala lidová obrana, volkswehr, nahrazující četnictvo a vojsko. Kromě bolševické propagandy proslul zejména zabavováním zásob potravin. Na konci listopadu 1918 vedení sociální demokracie na karlovarské konferenci toto „divoké hnutí“ eliminovalo („sdružování dřívějších vojáků jako politického tělesa neodpovídá skutečnosti svobodného demokratického státu“).

Marxistická levice se zformovala v období 1919–1920, a to pod vlivem liberecké levice vedené Karlem Kreibichem a jejím akčním programem z května 1920. Hlavními požadavky se stalo připojení německé sociální demokracie ke Kominterně a nastolení diktatury proletariátu. Počátkem října 1920 II. sjezd strany v Karlových Varech tyto snahy včetně libereckého akčního programu zamítl a přehlasoval. V mládežnické organizaci nastal rozkol. Koncem října 1920 se sjezd Svazu sociálně demokratické mládeže ve zněmčeném území ČSR usnesl vstoupit do Komunistické internacionály mládeže, na což reagovaly rezoluce okresních konferencí v listopadu 1920 odsouzením. Za narůstající krize se Svaz sociálně demokratické dělnické mládeže osamostatnil a zcela se ztotožnil s Komunistickou internacionálou. Krajským předsedou se stal Karl Pohl z Jáchymova, sekretářem Wilhelm Neumann z Rybář. Ke krajské organizaci náležely desítky skupin, třeba z Drahovic, Rybář, Dalovic, Dvorů, Březové, Mírové, Jáchymova, Aše nebo Perninku.

Po vyloučení „liberecké levice“ ze sociální demokracie v půli ledna 1921 krize ve straně eskalovala. Na okresních stranických konferencích v Aši, Jáchymově, Kadani a Vejprtech odhlasovali levicoví členové vystoupení ze strany. Na konci ledna zasedala konference levice v Ostrově, která požadovala vytvoření internacionalistické komunistické strany a propojení s českou levicí. Již počátkem února začala pracovat ašská okresní organizace, která oficiálně vznikla až v dubnu. V půlce března se v Liberci konal sjezd levice, na němž se delegáti přihlásili do německé sekce čs. komunistické strany a vyslovili se pro vznik celostátní KSČ. V Karlových Varech 27. března založilo v drahovické restauraci Apollo čtyřicet delegátů Kommunistische Partei Westböhmens a stranu prohlásili za sekci Kominterny se sídlem v Karlových Varech. Vystoupil tu i Karl Kreibich. Další konference v kraji znamenaly ustavení devíti okresních organizací, nejprve ve Dvorech, Jáchymově, Nejdku či v Chodově aj. Oslavy Prvního máje 1921 potvrdily vzestupnou tendenci komunistů, sociální demokraté si však celkově zachovali jasnou převahu. Docházelo k verbálním i pěstním konfliktům komunistů se sociálními demokraty, třeba v Sokolově, na Kraslicku, v Kynšperku nebo v Novém Sedle. V květnu pak oficiálně vznikla Československá komunistická strana, v listopadu na slučovacím sjezdu přejmenovaná na Komunistickou stranu Československa. Centralizovaná strana lépe sloužila zájmům Kominterny, jež navíc národnostních neshod využívala pro prosazení své linie. Slučovací sjezdy se konaly také v západních Čechách. První konference se konaly v září v Nýřanech a v Plzni. Počátkem ledna 1922 krajská slučovací konference ustavila IX. kraj KSČ.

Jan Nedvěd

fotografie: archiv Muzea Karlovy Vary

Archiv

Karl Kreibich (1883-1966).jpg

Komunistická karikatura ministra financí K. Engliše.JPG

plakát KSČ.JPG

Pravda 1920.JPG

slučovací sjezd KSČ.JPG

Instagram
Facebook
Twitter


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin