Okresní konference KSČ v březnu 1968


V březnu 1968 se konaly po celém Československu okresní konference KSČ, které reflektovaly polednový vývoj v ÚV KSČ. V Karlových Varech se konala v Grandhotelu Moskva (dnes GH Pupp) ve dnech 16. – 18. března. Její průběh byl zvlášť neobvyklý. Naprosto se vymykala předchozím konferencím, které se konaly v nekonfliktním prostředí, jednohlasně, kdy nejvíce času zabíraly dlouhé referáty plné statistik, výčtů a čísel, mnohé zdravice, kulturní vložky, vzdávání poct pionýrům etc.,
a dokonce i konferencím probíhajícím ve stejnou dobu ve většině jiných oblastí Československa. Mezi základními organizacemi a okresním výborem KSČ se delší dobu projevovaly neshody ohledně chyb nejvyššího okresního orgánu. Mnozí delegáti projevovali nespokojenost již před zahájením konference, zejména z důvodu, že pracovní materiály ke konferenci obdrželi její účastníci 4 – 5 dní před jejím zahájením. Se zahájením konference se funkcionáři Okresního národního výboru (ONV) potýkali s nespokojeností delegátů  - jejich výhrady směřovaly zejména proti navržené kandidátce ONV a Okresní revizní a kontrolní komise, kde se objevovali titíž soudruzi jako v letech předešlých, dále k usnesení konference a ke Zprávě o činnosti OV KSČ v letech 1966 – 1968, která neobjasnila problémy v práci strany v okresní organizaci a byla převážně popisným materiálem bez důkladného politického rozboru hospodářských výsledků. Delegáti konference zvolili pracovní předsednictvo, volební i návrhovou komisi, čímž však tradičně jednomyslný průběh obdobných konferencí skončil – na návrhy delegátů se změnil jednací řád, prodloužily se konferenční dny, delegáti byli zbaveni povinnosti psát do přihlášky k diskuzi obsah svých příspěvků a také se posunuly volby příštího dne (17. 3.) z desáté hodiny dopolední na později. Odhlasovali jednací řád i program a doplňující návrhy s tím, že některé záležitosti se projednají druhý den. Následovala vystoupení mnoha delegátů, kteří kritizovali především domácí média, široce rozvětvený státní aparát a centralizované úřady, soustředění moci a funkcí u jednotlivých funkcionářů, „dílčí problémy a chyby minulosti“ v praxi strany. Dále požadovali stanovení jasného funkčního období všech funkcionářů, „demokratizaci vnitrostranických poměrů“ (o demokracii se tolik nehovořilo). Mnozí delegáti mluvili kriticky, ovšem za skutečnými problémy stále spatřovali pouze „chyby stranického řízení“, byrokracii. Někteří z nich však viděli dál za leninsko-gottwaldovské obzory, např. dr. Špirhanzl („pojem strany se v rozporu se slovy zužuje na několik jednotlivců, kteří ve svých rukou shromáždili veškerou moc... a kritiku své činnosti vydávají za projev nepřátelský socialistickému zřízení“). Nejradikálněji se vyjádřil prokurátor dr. Zdeněk Braun, který nekritizoval dílčí chyby a problémy, ale dokázal problém nejúplněji postihnout – stranická mašinerie byla zodpovědná za antihumánnost celého systému. Ta převládala od politických procesů přes kolektivizaci až do těchto týdnů okresních konferencí, „systém se vyvíjel v uplynulých dvaceti letech, bral na sebe různou tvář, kryl se různými hesly, podle okolností posílal lidi buď na šibenici nebo do kriminálu, nebo je cejchoval různými názvy – buržoazní nacionalisté, liberálové – ve snaze udržet se. Systém ze všech dělal panáky nebo poskoky, přesto, že hlásal péči o člověka, přitom vytvářel z nás všech beztvarou masu, kterou manipuloval, jak se mu zlíbilo“. Další z vystupujících delegátů se vesměs opakovali, významný požadavek vznesl soudruh Žitný za organizaci Pozemní stavby – stavební správa KV: „Žádáme, aby byl znovu ustanoven ústavní soud na ochranu naší ústavy a v ústavě zakotvenou chartu lidských práv.“ Ozývali se však i dosavadní vedoucí funkcionáři, třeba Josef John, předseda ONV, který vůbec neměl pocit, že by byla v orgánu ONV porušována kolektivnost a demokratičnost („práce pléna byla plynulá a pravidelná, každý poslanec měl právo, ale i povinnost vystoupit na plénu s jakýmkoliv problémem...“). Přesto konference, jež se protáhla o jeden den navíc, znamenala konec dosavadního vedení, z něhož nebyl do funkcí zvolen znovu ani jediný. Předsedou ONV se stal Leopold Pavelka, někdejší politický vězeň z padesátých let, a reformní proces na Karlovarsku mohl bez vlivu konzervativců pokračovat až do osudného srpna.

Mgr. Jan Nedvěd

Svoboda prezidentem ČSSR, březen 1968, Kronika KV, Státní okresní archiv Karlovy Vary.jpg

Titulní strana oficální brožury k okresní konferenci, Státní okresní archiv Karlovy Vary.jpg

Zpráva o činnosti OV KSČ v letech 1966-1968, Státní okresní archiv Karlovy Vary.jpg

6   2

2017

sledujte novinky z rekonstrukce

..o dění vám přinášímě průběžné informace, otevření muzea v KVse kvapem blíží..

1   1

2017

NOVÝ ROK 2017

Všem našim příznivcům přejeme krásný nový rok a těšíme se na příští setkání s vámi na našich akcích a také v nové expozici, kterou budeme již brzy otvírat.

 

 

30   11

2016

otvírací doba v lednu

Jak budeme mít otevřeno, čtete v záložce PROBÍHAJÍCÍ.