CZ | DE | EN

Mnichov 1938 a jeho odkaz dnešku

Před 75 lety došlo k podpisu Mnichovské dohody, která Československu nařizovala odstoupení pohraničních území s německou většinou Hitlerově třetí říši. Dodnes se vedou vášnivé spory o to, jak interpretovat Mnichov a jeho důsledky. Československo se bezesporu stalo první obětí Hitlerovy rozpínavosti. Dnes již také víme, že postavit se třetí říši bylo možné, zastavit Hitlera však nikoliv. To by bývalo možné, podle Raymonda Arona, ještě v roce 1936, kdyby Francie nenechala Hitlera obsadit demilitarizované Porúří. Roku 1938, kdy se hlavní evropské mocnosti Francie a Velká Británie snažily vyhnout dalšímu evropskému konfliktu, se mohli Čechoslováci snažit sebevíc přesvědčit Francouze a Brity, že jít do války s nimi znamená bojovat za stejné zájmy. Veřejné mínění těchto zemí nebylo nakloněno válčit kvůli vzdálenému Československu. Nakonec i J. Sartre a francouzští intelektuálové se od eventuální války distancovali a horovali pro mír v Evropě. Československo mohlo bojovat, ale nejen že by bylo ponecháno spojenci svému osudu, navíc „národ by byl decimován a vlastně celý svět by byl proti nám, protože domněle jde pouze o sudetské Němce, my bychom se světu jevili jako ti, kdo vyvolali válku“ (E. Beneš). A vyvstává tím další otázka, zda by vůbec po válce bylo Československo obnoveno. V dnešní době se také objevují názory, že Mnichov vlastně znamenal „vítězství zdravého rozumu a pudu sebezáchovy“ – československý stát dočasně přepustil svá území i se sudetskými Němci Hitlerovi, ale o sedm let později vše získal zpět a legitimně se mohl zbavit iredentistické německé menšiny. Tato hypotéza opomíjí nejen názor o „zlomené morální páteři společnosti“ (J. Patočka), ale také skutečnost, že s třímilionovou německou menšinou by zřejmě nevyhráli bolševici volby r. 1946 a nejspíš by také nedošlo k převratu r. 1948. Ke komunistickému převzetí moci vedlo ale také zklamání ze západních spojenců, čehož bolševici využili natolik, že kult selhání Západu pěstěný soudruhy přetrvával dlouhá desetiletí a vlastně trvá stále. Dokladem budiž rusofilské nálady části dnešní společnosti nebo Miloš Zeman, který při prezidentské kampani neváhal využít antiněmeckých nálad. Tzv. „bruselský diktát“, jak se u nás říká politice evropských institucí, je také důsledkem zkušenosti Mnichova. Tudíž minulé i současné polemiky o důsledcích mnichovské dohody, které se zaobírají otázkami typu „měli jsme se bránit či nikoliv“, ztrácejí na relevanci. Spíš by debaty měly směřovat k tomu, jak s mnichovskou lekcí a její zkušeností nakládat v současnosti. Zda je namístě se izolovat, vyslyšet hlasy některých politiků volajících po „suverenitě“, kteří stát podkopávají korupcí, nedůvěrou v evropské instituce a českou justici a svými soukromými kšefty. Anebo zda se neupřít na spojence v Evropě, zejména na Německo, jeho demokratické instituce a silný trh. Neměli bychom se obracet na EU s podružnostmi typu syrečků a pomazánkového másla, nýbrž s konstruktivní politikou a spoluprací namísto nedůvěry, izolacionismu a chytráctví, že si vše uděláme sami a lépe. Smysl Mnichova bychom tak měli chápat jako poznání důležitosti spojeneckých vazeb, bez nichž se český stát neobejde. Tedy pokud se neobrátíme na „slovanské bratry“ z východu, s nimiž máme bohaté „bratrské“ zkušenosti.

Mgr. Jan Nedvěd

Obsazení Sudet II, říjen 1938, Bundesarchiv.jpg

Obsazení Sudet, říjen 1938, Bundesarchiv.jpg

Podpis mnichovské dohody, 30.jpg

Zatýkání českých občanů v Aši.jpg

Krajské muzeum Karlovarského kraje
Muzeum Karlovy Vary letos slaví
150 let od založení.


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
Datová schránka: IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin