Komunismus je stále nebezpečný

"Nepovažuji dobu 1948 až 1989 za totalitní a už vůbec ne za dobu srovnatelnou s fašistickými a nacistickými režimy..." Soudruh Grospič, KSČM, 10. 11. 2012 v Událostech, komentářích, ČT 24

V souvislosti s úspěchem komunistů ve volbách do krajských zastupitelstev se často klade otázka, nakolik může být komunismus hrozbou pro svobodu, demokracii a současnou společnost. Za první republiky, zejména vzhledem k působení německých a slovenských komunistů, získávala KSČ pravidelně přes deset procent voličských hlasů a patřila mezi čtyři nejsilnější prvorepublikové strany. V Karlovarském kraji měli komunisté silnou pozici až do poloviny 30. let, kdy veřejné mínění ovládla henleinovská propaganda. Po válce ve volbách roku 1946, kdy přicházeli do pohraničí bezzemci
a chudina, KSČ využila poptávky po půdě a nabízela dekrety na půdu. Co na tom, že ji po únoru 1948 znárodňovala a vytvářela jednotná zemědělská družstva – výsledek z voleb na Karlovarsku jí zajistil přes 52 procent, nejvíce v celé ČSR. „Západní výspa socialismu a míru“, jak se začalo našemu kraji přezdívat, se stala baštou kovaných a straně oddaných bolševiků, kteří byli onou hrází proti imperialistické indoktrinaci. Přebývalo zde mnoho prokádrovaných představitelů ozbrojených složek, i s ohledem  na blízkost vojenských újezdů, lágrů a železné opony. Vždy věrně sloužili straně, i když ta se někdy chovala značně nepředvídatelně, leckdy macešsky. Oni však s pokorou a vírou přijímali jakékoliv její rozhodnutí. Ač ateisté, strana se jim stala bohem, komunismus náboženstvím. Do roku 1968, kdy bratrská pomoc ze Sovětského svazu dosadila do čela neostalinistické konzervativní jádro, věřili v komunismus nejen straníci, ale i mnoho bezpartijních, zvláště vzhledem k Pražskému jaru
a k demokratizačním nadějím, jež přineslo. Okupace Československa přinesla deziluzi o možnosti reformovat komunismus. Reformisté, většinou schopní lidé, byli odsunuti na vedlejší kolej a jejich místa rychle zabrali funkcionáři, sice méně schopní, zato však loajální novému vedení, a kteří souhlasili s okupací. Zjednodušeně řečeno, ti, kteří schvalovali moskevský kurz a normalizaci, měli otevřené dveře ke kariéře v socialistické společnosti. V dnešní době, kdy za komunisty nestojí sovětské tankové divize a nadřízení z Moskvy, se zdá, že je nebezpečí komunismu trvale zažehnáno. KSČM, která se umisťuje dle nejlepší české (a československé) tradice mezi čtyřmi nejsilnějšími stranami, ale pokusy o reformy odmítla a nadále se hlásí ke svému odkazu před rokem 1989. Navíc se snaží bagatelizovat i tak závažné komunistické zločiny, jakými byly justiční vraždy, vykonstruované procesy, tábory nucených prací, kolektivizace etc. Přes tyto uvedené skutečnosti komunisté vládnou v několika krajích, mají stálý a silný poslanecký klub i parlamentní, a nikoliv bezvýznamné funkce. Na přední místa kandidátek dosazují osvědčené a loajální soudruhy, kteří svou poslušnost a výkonnost prokazovali před rokem 1989 i nyní. Tito soudruzi bývají dosazováni na místa, která jsou pro valnou část společnosti citlivá. V našem kraji, kde komunisté 23 let po pádu jejich režimu jsou znovu u moci, známe několik kontroverzních případů. Titíž soudruzi, kteří byli představiteli moci diktatury strany, dnes hřímají o demokracii a dožadují se místa na slunci. Titíž soudruzi, kteří kážou vodu a volají po demokracii, pijí víno a ve stranickém tisku se ohánějí „spravedlivým předlistopadovým rájem“
a Leninem. Neupírejme však komunistům demokratická práva, ač oni sami byli a jsou mistři v jejich překrucování. Avšak řekněme to s konečnou platností a narovinu – pokud chtějí komunisti, aby se s nimi a jejich stranou plnohodnotně počítalo v demokratických institucích, úřadech a jinde, aby KSČM byla důvěryhodným partnerem pro demokratickou diskuzi a výkon moci, jejich strana se musí přerodit. Komunisté sami musí definitivně vyklátit modly Lenina, Stalina a Gottwalda, zříci se násilí, rudého teroru a totality, přiznat zločiny minulých i současných komunistů a zřetelně se od nich distancovat, změnit název - a jasně to deklarovat. Pak by mohla být KSČM důvěry hodná. Komunisté se dnes nestydí, naopak čiší sebevědomím. A to natolik, že dokonce zpochybňují léta 1948 – 1989 jako roky totalitní, nesvobodné, viz úvodní citát. Absence třeba i symbolického potrestání zločinů komunismu se jeví více než citelnou, jak ukazuje úmrtí komunistického prokurátora Karla Vaše. A v tom tkví nebezpečí komunismu a jeho odkazu pro dnešek. Podobně se vyjádřil historik Eduard Stehlík: „Pro společnost je devastující, když mladí lidé vidí, že prokazatelné zločiny nebyly potrestané, to pak vyvolává pocit beztrestnosti a pocit, že soudy jsou k ničemu.“

Mgr. Jan Nedvěd

obr. 1 Ministr Ďuriš v Karlových Varech r. 1946.jpg

obr. 2 Volby v Jáchymově r. 1946.jpg

obr. 3 1.května 1948.jpg

obr. 4 Přehlídka práce 1950.JPG

obr. 5 Voláme ženy do pohostinství-Koutský.JPG

obr. 6 Plakát Valčíky-1900&1951.JPG

obr. 7 plakát kolektivně hospodařit.jpg

25   4

2017

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

První komentovaná prohlídka samotnými autory expozice bude v neděli 30.dubna od 15 hodin, více v záložce PŘIPRAVUJEME

24   4

2017

muzeum v KV nově OTEVŘENO

Dočkali jsme se a po 2 letech otevřeli nové muzeum v K.Varech. Otevírací doba je od úterý do neděle v době od 10 do 18 hodin, vstupné je 100/60 Kč. PŘIJĎTE I VY!

24   4

2017

VÝROČNÍ ZPRÁVA 2016

Jak jsme si vedli v loňském roce najdete v záložce muzeum ředitelství