CZ | DE | EN

Epidemie a nemoci v historii kraje

Různé nemoci a epidemie v průběhu věků postihovaly lidstvo, obyvatele našeho kraje nevyjímaje. Ve starověku a ve středověku se epidemie běžně nazývaly morem, i když se z dnešního pohledu mohlo jednat o různé nemoci. Původcem pravého moru je bakterie Yersinia pestis, ale pod souhrnným označením mor se ve středověkých a raně novověkých kronikách mohou skrývat i jiné epidemické nemoci, třeba cholera, chřipka, tyfus, smrtící choroba „anglický pot“ (sweating sickness; „sudor anglicus) nebo také záškrt. První zmínky o pravém moru známe z roku 541, kdy se z Etiopie rozšířil do celé Evropy i Asie. V Konstantinopoli za panování císaře Justiniána zemřelo na 40 procent obyvatel města, v samotné Byzantské říši zahynula chorobou asi čtvrtina lidí. Tuto první zaznamenanou pandemii nazýváme Justiniánským morem.

Pandemii moru, známou jako černá smrt, přinesly do Evropy mongolské nájezdy. Od roku 1347 se mor šířil z italských obchodních měst do celé Evropy. Vlny černé smrti se převalily přes Alpy do Bavor, odtud do Pomohaní, Rakouska a Uher a později na sever Evropy. Zatímco první morové vlny z let 1347 – 1349 ještě nijak dramaticky české země nepostihly, v morových letech 1357 – 1363 již jejich obyvatelstvo trpělo mnohem více. Zemřít mohla třetina až polovina evropského obyvatelstva. Roku 1395 se projevila jedna z dalších výrazných morových ran ve střední Evropě, na Chebsku vymřelo téměř 30 procent městských domácností, skutečná úmrtnost mohla být patrně ještě vyšší.

Karlovým Varům se velké morové epidemie ve středověku vyhýbaly. Za třicetileté války v zimě 1633 – 1634 si však tato nemoc v lázeňském městě vyžádala na 100 obětí. V téže době postihla morová rána také Nejdecko. Naplno se rozšířila po celém městě a blízkém okolí. Roznášeli ji polští vojáci, kteří zde byli ubytováni, a obyvatelé Krušnohoří ve strachu opouštěli svá obydlí a hledali záchranu ve starých dolech. Mrtví byli nejdříve pohřbíváni za domy, protože nikdo nebyl schopen je pohřbít na hřbitově. O dva roky později ležely již nepohřbené mrtvoly na dvorech, nenašel se totiž nikdo, kdo by je mohl pohřbít. Tlupy zdivočelých psů požíraly mrtvá těla a také často napadaly a hubily místní obyvatele.

V období let 1350 – 1650 se morové epidemie v Evropě opakovaly zhruba každé dva roky. Po skončení třicetileté války se výskyt epidemií moru stával méně častým. Nejen že obyvatelé Evropy získávali imunitu, ale zejména se zlepšily hygienické podmínky ve městech. Předposlední velká morová epidemie v roce 1680, při které zemřelo v Čechách kolem 100 tisíc obyvatel, zasáhla také Krušnohoří. Ustal obchod i cestování, hraniční přechody byly uzavřeny, v důsledku čehož mnozí cestující, tuláci a žebráci umírali přímo na ulicích. Tehdy se začala zavádět první hygienická opatření, městské rady většiny evropských měst vydaly řadu nařízení o čistotě ulic a jejich údržbě. Postup takových opatření byl však pomalý, takže poslední velká vlna moru na sebe nenechala dlouho čekat. V letech 1711 – 1715 zasáhla většinu Evropy a jen v Čechách zemřelo na nákazu kolem 200 tisíc lidí. Obyvatelé Karlových Varů a jeho lázeňští hosté měli velké štěstí, když se mor lázeňskému městu vyhnul. Na paměť této události nechala hraběnka z Vrtby postavit v roce 1716 morový sloup, jehož autorem byl Jan Osvald Wenda ze Žlutic.

Obecné zásahy do městské hygieny byly tak účinné, že se od r. 1715 v západní a střední Evropě již žádná větší morová epidemie nevyskytla. Objevily se však jiné zhoubné nemoci, které se do té doby vyskytovaly pouze sporadicky. Na nejdeckém panství se roku 1736 rozšířily černé neštovice (pravé neštovice, variola). Této nákaze podlehl také vysoce urozený pan hrabě Adam Ludvík Hartig, jemuž patřily statky ve Stružné, Všeborovicích a Nejdku. V letech 1770 – 1771 zasáhla Karlovarsko katastrofální neúroda. Za následujícího hladomoru zemřelo hladem a nemocemi na dva tisíce lidí. Po bitvě u Lipska roku 1813 se v kraji soustředily tisíce raněných vojáků a francouzských zajatců, což vyvolalo epidemii a venkov postihl dobytčí mor. Cholera (bakterie Vibrio cholerae) se v okolí Karlových Varů objevila roku 1831. Samotné lázeňské město zůstalo nepostiženo, ale strach z nemoci byl natolik veliký, že měšťané psali udání, v němž osočovali ze šíření nákazy Židy. Z tohoto důvodu byli Židé s povolením trvalého pobytu vypuzeni z města. Roku 1859 za války Rakouska s Itálií klesl odbyt prodeje krušnohorských krajek, lidé ztratili svojí hlavní obživu a mnoho hladem oslabených obyvatel horských měst a vesnic zemřelo na břišní tyfus či úplavici. Bída válečných let 1914 – 1918 napomohla rozšíření epidemií úplavice, skvrnitého tyfu, pravých neštovic, spály, otoků z podvýživy a na konci války pandemie španělské chřipky.

Jan Nedvěd, Lukáš Svoboda

Archiv

Dřevoryt s umírajícími na mor z r. 1532. Wikimedia Commons.jpg

Morový sloup na Tržišti v K. Varech, autor Jan Osvald Wenda, foto Jan Nedvěd.jpg

Pohřeb srbských zajatců v Jindřichovicích. Epidemie se za první světové války dotýkaly především zajatců v přeplněných táborech s nedostatečnou hygienou. .jpg

Morový čtvrttolar, zlacené Ag, Jáchymov 1551, autor N. Milicz. Morové tolary byly používány převážně jako amulety, které měly chránit před morovou nákazou. Archiv.jpg

Instagram
Facebook
Twitter


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin

Kudyznudy.cz - tipy na výlet
Vyletnik.cz - hrady a zámky, rozhledny, cyklotrasy a další tipy na výlety
Kam na výlet Karlovarský kraj