CZ | DE | EN

Druhá světová válka a K.Vary, III.díl - konec války

Poslední období války, zejména po dubnových amerických náletech, bylo na Karlovarsku poznamenáno chaosem a všeobecným rozvratem. Karlovarsko, tehdy župa Sudetenland, se jako prostor mezi dvěma přibližujícími se frontami stalo místem dočasného pobytu Němců, kteří prchali před sovětskou armádou z východu nebo i z vybombardovaných měst v Německu (podle zprávy J. Kytýře mohlo být v KV na konci války 85 tis. lidí). Kromě uprchlíků zde byli totálně nasazení Češi a mnoho zahraničních válečných zajatců a vězňů, do konce války zavřených v lágrech. Nacisté ztráceli faktickou moc, všeobecný rozklad dosahoval vrcholu. Lidé prchali z měst, opouštěli svou práci, vojáci dezertovali od svých jednotek. Karlovými Vary táhly německé jednotky na západ, bloudili zde němečtí uprchlíci. I přes drakonická opatření, jako byly létající stanné soudy, popravy, výhrůžky, se sudetská župa nacházela v rozkladu. Bojové operace se odehrávaly zejména na Chebsku a částečně na Sokolovsku. Němci mohli proti Američanům nasadit pouze jednotky s omezenými zásobami munice, bez těžkých zbraní, výstroje a výzbroje, leteckou podporou nedisponovali. Pomoci měl německým jednotkám i Volkssturm, tedy ti, kteří byli pro službu v armádě příliš staří nebo naopak mladí. Železniční komunikace a uzly byly zničeny nebo ostřelovány hloubkovými bombardéry. Americké jednotky vstoupily na naše území 18. dubna u Trojmezí. 20. dubna Američané dobyli Aš, Cheb dobývali ve dnech 25. – 26. dubna. Poté se americký útok zastavil, protože stále nebylo zřejmé, kudy bude směřovat demarkační linie. Ta byla původně stanovena na západních hranicích Československa, jenže mezi příchodem Američanů a Sovětů byla týdenní časová mezera. Vrchní velitel spojeneckých armád v Evropě gen. Eisenhower proto oznámil sovětskému velení záměr zůstat těsně za hranicemi, nebo v případě potřeby na linii Karlovy Vary, Plzeň a České Budějovice. Když už byla koncem dubna 1945 situace neudržitelná, Rusové s těžkým srdcem souhlasili, že v případě nutnosti můžou Američané postoupit do vnitrozemí. Demarkační linie byla stanovena po západní hranici okresu po tzv. Jalový dvůr u odbočky do Louček a dále po hřebenu k Bečovu n. T., ke Krásnému údolí, po státní silnici Útvinou, Toužimí, Třebouní až do Plzně. Dne 6. května pak začal poslední americký postup, jenž dosáhl Sokolova a Lokte. V Lokti kapituloval vrchní velitel německých sil generál Osterkamp a 8. května již Američané obsazovali levý břeh Ohře.
Po posledním náletu na karlovarská nádraží se v Karlových Varech nezávisle na sobě zformovaly dvě skupiny Čechů – skupina kolem totálně nasazených kolem D. Krejzy a skupina bratří Kačenů, J. Šipka, J. Kytýře. Důležitou roli sehrál Stanislav Segmüller, který koncem dubna přijel s kamarádem na kole z Prahy, aby přesvědčil různé lidi německé a české národnosti o nutnosti ušetřit K. Vary bojových operací a aby správa města přešla do československých rukou. Na schůzce obou skupin 4. května dohodli společný postup a vznikl Revoluční národní výbor (RNV; posléze Český národní výbor) s Šipkem jako předsedou. Jeho zástupci pak ve dnech 5. – 8. května jednali s německými představiteli (W. Christl jako prostředník, ing. Weinlich jako okresní vojenský velitel a vedoucí landrátu Karlsbad) o předání správy města ČNV. Němci chtěli jednat s Američany na vlastní pěst, stále doufali v zachování mnichovské dohody a v to, že Sudety zůstanou součástí Německa. Neuspěli, Češi z RNV je předběhli a v Chebu od majora Katka obdrželi zplnomocnění k převzetí města. Stejně neuspěl ani Konrád Henlein, vůdce sudetské župy, který ve svém posledním rozhlasovém projevu 6. května uklidňoval spoluobčany, že Američané dodrží mnichovskou dohodu – když chtěl o Sudetech vyjednávat s Američany, byl v Lokti zatčen, převezen do Chebu a poté do Plzně, kde spáchal 10. května sebevraždu. RNV se již 8. května chopil správy města – hrstka Čechů začala řídit město plné německých obyvatel a ustupujících jednotek. V Rybářích se Američané usadili od 12. 5. (možná i o den nebo dva později), na Chebském mostě postavili hlídku se závorou, která pouštěla obyvatele pouze na propustky. Chebský most na demarkační linii opustili Američané 23. května. Jednotky US Army opustily ČSR v listopadu a prosinci 1945.
Rusové dorazili do Karlových Varů 11. května, jednalo se o na smrt unavené vojáky 340. gardového pluku 121. gardové divize pod velením plukovníka Burlakova. Již druhý den po příjezdu začali německé město drancovat jako dobyté, což trvalo dva dny. Sovětská vojska zde zůstala během složitých jednání mezi Moskvou a vrcholnými čs. politickými a vojenskými činiteli až do listopadu 1945. Slavnostní rozloučení se konalo 10. listopadu v Puppu. Stažení armád se však netýkalo sovětských odborníků a poradců v Jáchymově, kteří se živě zajímali o místní uran.

Mgr. Jan Nedvěd

foto: archiv muzea

1) Volkssturm, kdesi na Karlovarsku, duben 1945.jpg

2) Poválečný chaos před Národním domem v květnu 1945.jpg

3) Američané se sovětskými vojáky na demarkační linii.JPG

4) Chebský most v půli května 1945.jpg

5) Sovětští vojáci před Vojenským lázeňským ústavem, květen 1945.jpg

6) Českoslovenští vojáci u obchodní akademie, květen 1945.jpg

Krajské muzeum Karlovarského kraje
Muzeum Karlovy Vary letos slaví
150 let od založení.


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
Datová schránka: IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin