Druhá světová válka a K.Vary I.díl - represe a rezistence

Obsazením Sudet Třetí říší a vypuknutím války místní Němci došli naplnění svých nacionalistických snah a získali dokonce jisté sociální výhody, ale ocitli se v režimu nacistické totality. Vedoucími župy a úřadů se stali Němci z říše, místní si tedy nemohli zvolit vlastní zastupitele. Namísto demokratických voleb byl upřednostněn vůdcovský princip. Karlovarský starosta musel hned po připojení Sudet k říši složit úřad, na který byl dosazen Richard Russy, loajální nacista, posléze příslušník SS. Stát přebral nad vším kontrolu, i nad soukromím, na vše dohlížela tajná policie, gestapo. Po vypuknutí války museli místní  muži rukovat na frontu, vše podléhalo státní říšské kontrole. Nejprve to pocítili sociální demokraté a komunisti,  kteří byli uvězněni hned po příchodu německého vojska. Po nich přišli na řadu místní Židé. Perzekuce karlovarských Židů ve smyslu rasistických norimberských zákonů byla zahájena ihned po Hitlerově návštěvě v prvním říjnovém týdnu 1938. Diskriminace byla charakteristická ponižováním, terorem a zatýkáním Židů, včetně loupení a ničení jejich majetku. V rámci arizace začaly centrální i regionální nacistické úřady stupňovat tlak na získání židovských majetků. Signálem k otevřenému útoku proti karlovarským Židům byl požár synagogy 10. listopadu 1938 (křišťálová noc). Vzácný interiér chrámu zfanatizovaní nacisté vyplenili a vyhořelou budovu zbořili. Za „křišťálové noci“ byli v Karlových Varech příslušníky gestapa, SS a SA internováni všichni karlovarští Židé, otcové 283 zámožnějších židovských rodin zatčeni a deportováni do koncentračního tábora Buchenwald. Tam byli pod nátlakem SS a právníků říšského ministerstva financí donuceni k podpisu darovacích listin, kterými převedli svůj majetek „dobrovolně“ na německý stát. Říše tak získala jen v Karlových Varech desítky luxusních hotelů, penzionů, lázeňských domů a obchodů. Podobná situace nastala v Mariánských Lázních a Františkových Lázních. Poté byli ožebračení Židé z Buchenwaldu propuštěni domů. V Karlových Varech však byli dne 15. listopadu 1938 zatčeni podruhé, potupně vedeni v průvodu městem a poté byli někteří, údajně i s rodinami, dopraveni do přístavu v Hamburku. Okolnosti tohoto vyhošťovacího transportu nejsou dosud zcela objasněny. Ti, kteří neměli možnost odejít, byli před rozvozem do koncentračních táborů shromážděni v Olšových Vratech.

Podmínky pro rezistenci a odboj nebyly dobré, proti SdP bojovali jen komunisté a sociální demokraté. Po říjnu 1938 se obě levicové strany rozpustily, funkcionáři utekli do ČSR nebo emigrace, stávající byli zatčeni. Došlo k důkladnému politickému a rasovému pročištění, zároveň však došlo k integraci některých sociálních demokratů do „národního společenství“. Podmínky pro ilegální práci tu byly neobyčejně nepříznivé. Odboji většího rozsahu tu chybělo především spolehlivé zázemí u samotného obyvatelstva, střední vrstvy byly prodchnuté nacismem. Přesto i v sudetské župě projevovali stateční jedinci i skupiny odpor vůči nacismu. Nejznámější se stala karlovarská skupina sdružená kolem někdejšího tajemníka komunistických odborů, sklářského dělníka z Moseru, Valentina Meerwalda. Ten začal po přepadení Sovětského svazu roku 1941 organizovat rozsáhlou odbojovou skupinu, čítající také sociální demokraty. Snažili se hledat spojení s bohatickým zajateckým lágrem a získávat pro vězně potraviny, šířit informace ze zahraničního rozhlasu, příspěvky Rote Hilfe vypomáhli rodinám vězněných a udržovali vzájemné kontakty. Skupinu však sledovalo gestapo, které ji v červenci 1943 zlikvidovalo. Celkem bylo zatčeno a souzeno 33 osob, devět převezli nacisté k soudu do Drážďan. Meerwald byl popraven se čtyřmi dalšími (Leopold Ott, Karl Wittrich, Josef Ruppert a Karl Ederer) v Drážďanech 15. září 1944. Několika Meerwaldovým spolupracovníkům se podařilo uniknout zatčení a pracovali dál. Kromě komunistů a sociálních demokratů se odboje účastnili četní duchovní, ideologičtí odpůrci nacismu nebo ti, které do opozice vehnala proticírkevní politika. Nejvíce se projevoval odpor církevních kruhů v Chebu a na Žluticku. Jednalo se zejména o poslech zahraničního rozhlasu a kritické výroky z něj vyplývající. Z těchto důvodů uzavřelo gestapo františkánský klášter v Chebu a zatklo čtyři mnichy. Jeden prelát z okolí Karlových Varů se dle hlášení vyjádřil takto: „Já se za církev ničeho neobávám. Což nevidíte nespokojenost mezi lidem? Kamkoli pohlédnete, jen nespokojenost a odpor. To se přece nedá natrvalo udržet. Musíme vytrvat, neboť pravda zvítězí.“ Kněz z Mariánských Lázní lidem objasnil, že „na prvním místě je Pán Bůh“, a ne že strana je všechno. Počet gestapem vyšetřovaných katolických duchovních činil 1 143 při celkovém stavu 1 640 kněží v župě. Celkem 118 nesmělo vyučovat, 11 nesmělo kázat, 110 bylo zatčeno, z nichž 85 bylo odesláno do koncentračních táborů a 23 z nich lágry nepřežilo.

Mgr. Jan Nedvěd

1 Ostrovske namesti zaplnene vojskem a nadsenym obyvatelstvem-rijen38.jpg

2 Cesti utecenci na karlovarskem nadrazi v rijnu 1938.jpg

3 Odstranovani ceskych napisu, rijen 1938.jpg

4 Richard Rusy, nacisticky starosta KV.jpg

5 Chodov jako soucast sudetske zupy.jpg

6 Valentin Meerwald.jpg

6   2

2017

sledujte novinky z rekonstrukce

..o dění vám přinášímě průběžné informace, otevření muzea v KVse kvapem blíží..

1   1

2017

NOVÝ ROK 2017

Všem našim příznivcům přejeme krásný nový rok a těšíme se na příští setkání s vámi na našich akcích a také v nové expozici, kterou budeme již brzy otvírat.

 

 

30   11

2016

otvírací doba v lednu

Jak budeme mít otevřeno, čtete v záložce PROBÍHAJÍCÍ.