CZ | DE | EN

Vznik nápravně pracovních táborů

S obnovením těžby uranu se započalo v Jáchymově hned po válce na základě československo-sovětské dohody. Na jejím základě požadoval SSSR od Československa dodávky uranové rud, československou (dále čs.) stranu však limitoval nedostatek pracovních sil. Ty bylo nutné s ohledem na zastaralé technologie kompenzovat velkým počtem dělníků. V roce 1945 přitom pracovalo v uranových dolech 237 zaměstnanců, otevřené byly dva doly – Rovnost a Bratrství.

Od roku 1946, kdy byly zestátněné doly převedeny na národní podnik Jáchymovské doly (JD), se začal počet pracovních sil postupně zvyšovat. Nedostatek mělo vyřešit využití práce německých civilních zaměstnanců, starousedlíků, kteří byli kvůli tomu vyňati z odsunu, a německých válečných zajatců. Problematickým se jevil nábor civilních pracovníků z řad českých novoosídlenců, kteří o práci v dolech nejevili velký zájem, proto se využívalo i brigád horníků a dělníků z jiných podniků. Pro nedostatek pracovních sil nakonec JD využívaly v letech 1946–1949 práce stovek německých válečných zajatců, kteří podléhali jurisdikci čs. armády. Od této doby se datuje příliv německých zajatců z táborů v Polsku a v SSSR. Nejvyššího počtu dosáhli zajatci v Jáchymově roku 1948, kdy jich zde pracovalo 3 663. Jejich přítomnost datujeme do roku 1950, kdy byli nahrazováni čs. vězni. Praxe využívající nuceně nasazených pracovních sil ukazovala své výhody, neboť poměr nákladů na práci zajatce a civilního pracovníka se vyčíslil na 1 : 4,6.

Od roku 1949 převzali břemeno těžby uranu pro SSSR zejména političtí vězni, kromě nich pak také vězni retribuční a kriminální. Dodnes však není jasná motivace komunistických vůdců, zda masové nasazení politických vězňů bylo důsledkem provizoria, nebo se stalo od počátku systémovým, kdy by vedoucí komunisté počítali s nasazením vězňů v průmyslu. Otevírá se tu také otázka, jestli komunisty deklarovaný „třídní boj“, představovaný soudními procesy a perzekucí, nebyl jen snahou získat levnou pracovní sílu do uranových dolů, nebo pouze příležitostí k potrestání odpůrců režimu nucenou prací.

K 1. březnu 1949 vznikl na Jáchymovsku první nápravně pracovní tábor (NPT), Vykmanov. Původně byl zamýšlený jako tábor nucené práce (TNP) pro neodsouzené „chovance“. Avšak dnem jeho vzniku jej předalo ministerstvo vnitra trestnímu ústavu pro muže v Plzni-Borech. První političtí vězni se zde objevili v počtu 209 mužů hned se vznikem tábora, v dubnu přibylo dalších 753 vězňů, z většiny zřejmě politických. V květnu teprve vězni nastupovali do uranových provozů JD. Stav vězňů stále narůstal a již bylo třeba tajit skutečný charakter táborů a jejich umístění, proto se Vykmanov od 15. června 1949 stal samostatnou stanicí Sboru vězeňské stráže (SVS) Ostrov, podléhající přímo ministerstvu spravedlnosti. Téhož roku se postupně zřizovaly další tábory pro potrestané. Nápravně pracovní tábory vznikaly částečně z táborů pro německé válečné zajatce, část z TNP a ostatní byly založeny nově. Jako druhý tábor vznikla Mariánská (4. 6.), dále Prokop v Horním Slavkově (2. 7.), Eliáš (29. 7., původně zajatecký tábor pro Němce, který musel být pro špatný technický stav zbourán a na podzim 1950 byl zřízen Eliáš II), Rovnost (15. 9.), Svornost (4. 12.), Ležnice v H. Slavkově (26. 1. 1950), Ústřední tábor (4. 2. 1950) a Bratrství (21. 2. 1950). Vykmanov II vznikl v únoru 1951 a původně tábory nucené práce Vršek (Barbora) a Nikolaj se změnily v NPT v létě a na podzim roku 1951. Po únoru 1951 vznikl NPT Svatopluk a od srpna téhož roku tábor XII, oba v Horním Slavkově.

Tyto tábory se lišily mezi sebou a podmínky se v čase měnily, obecně rozlišujeme tři období. První časově ohraničujeme od 1. 3. 1949 do května 1951. Vyjasňovaly se kompetence mezi JD a ministerstvem spravedlnosti, za chod tábora odpovídala Vězeňská stráž ministerstva spravedlnosti, ostrahu zajišťoval útvar SNB Jeřáb. Jednalo se o dobu pro vězně nejpříznivější, enormní tlak SSSR a sovětští poradci působili na vytváření lidštějších podmínek pro odsouzené, také útěky v tomto období měly jistou šanci na úspěch. To se změnilo v následující době (1. 6. 1951 – 31. 10. 1954), kdy byl útvar SNB Jeřáb zodpovědný za vnitřní i vnější část tábora. Došlo k uzavření celé oblasti, z Jáchymovska vznikl tajný prostor (oblast Jizera). Tehdy převládal hlad, týrání, ponižování a šikana. V posledním období NPT zodpovídaly za chod tábora ministerstvo vnitra a za ostrahu Vnitřní stráž MV, podmínky pro vězně již byly relativně snesitelné. Období NPT pak skončilo s posledními tábory, Rovnost a Vojna v Příbrami ukončily důlní činnost k 1. 6. 1961.

Mgr. Jan Nedvěd

foto: archiv muzea

Den horníků 11. 11. 1949. Fotoarchiv Muzeum Karlovy Vary.jpg

Experti ze SSSR v Jáchymově roku 1946. Fotoarchiv Muzeum Karlovy Vary.jpg

Mapa táborů Jáchymovska. Fotoarchiv Muzeum Karlovy Vary.JPG

Rudá věž smrti ve Vykmanově. Fotoarchiv Muzeum Karlovy Vary.jpg

Sledování uranu Geiger-Müllerovým počítačem. Fotoarchiv Muzeum Karlovy Vary.jpg

Krajské muzeum Karlovarského kraje
Muzeum Karlovy Vary
v roce 2017 oslavilo
150 let od založení


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin