CZ | DE | EN

Bolševický převrat v roce 1917

Na přelomu 19. a 20. století panoval v Rusku autokratický režim, v němž obyvatelé neměli žádné slovo, nespokojenost byla tvrdě trestána, neexistoval parlament ani ústava. Na rozdíl od tehdejšího civilizovaného světa zde nebylo zavedeno všeobecné vzdělání, chyběl centrální trh a nebyly povoleny politické strany. Byrokratická mašinerie vládla systémem absolutní monarchie, car měl neomezenou moc, vše ruské patřilo osobně jemu jako v orientální despocii, touha po změně vlády byla zločinem. Inteligence, ovlivněná revolučními idejemi, především marxismem, organizovala teroristické útoky na veřejné činitele, roku 1881 dokonce zavraždili cara Alexandra II.

V 90. letech 19. století byla zkonstituována ruská sociální demokracie, která se poč. 20. století rozštěpila do dvou frakcí, menševické a bolševické. První ruská revoluce z roku 1905 přinesla první ústupek režimu – byla zrušena cenzura, poprvé Rusové získali svobodu slova a tisku a od té doby mohli legálně organizovat politické strany a odbory. V dubnu 1906 byl zveřejněn text ústavy, Základní práva, byl zaveden dvoukomorový parlament: horní komora (carem jmenovaní) a dolní komora, státní Duma ze zvolených zástupců. Duma se stala zápasnickým ringem, kde nedocházelo ke kompromisům – vláda chtěla vládnout autoritativněji, radikálové chtěli socialistickou revoluci, rozumné hlasy byly překřičeny. Byrokracie však zůstala mimo parlamentní kontrolu. Car měl možnost ho kdykoliv rozpustit a toho využíval jako trest proti vzdorovité dumě. K další revoluci by snad ani nemuselo dojít, nebýt první světové války a fanatismu radikální inteligence. Válka po třech letech přivedla zemi na pokraj požáru.

Únorová revoluce z roku 1917 se stala spontánním výbuchem nespokojených vojáků, skutečnou revolucí, která vyvrátila carské samoděržaví. Formálně vládla Prozatímní vláda, moc ve skutečnosti držely sověty, rady dělníků, vojáků či rolníků, ovládané radikální inteligencí. Tou dobou se do Ruska vraceli mnozí emigranti, včetně Lenina ze Švýcarska nebo Trockého z USA. Lenin, Němci a Rakušany placený agent, jediný socialista v Evropě, který si přál porážku vlastní země, byl poslán do Ruska s cílem vyřadit jej z války, což by Němcům a Rakušanům umožnilo nasadit své síly na jiných bojištích. Vydatně financovaný německou vládou, rozjel Lenin kampaň na ukončení války a neustále pobízel bolševiky k akci, převratu, kterým by se chopili moci. Chtěl ukončit válku s centrálními mocnostmi a zažehnout válku občanskou, která by zničila starý svět a vytvořila podmínky pro zrod nového světa a člověka. Zároveň bolševici plánovali revoluci světovou, požár, který by zachvátil všechny válčící země i celý svět. V obavě, aby revoluci nezvrátili zprava monarchisté a reakce, přehlédli představitelé Prozatímní vlády a sovětů nebezpečí kontrarevoluce zleva, od bolševiků. Ti uvažovali ve světovém měřítku, bylo jim celkem jedno, co se stane v Rusku, které pro ně bylo jen odrazovým můstkem k revoluci světové. Proto mohli bolševici jednat naprosto nezodpovědně, naslibovat komukoliv cokoliv a podporovat různé destruktivní tendence. I přes neúspěšný letní pokus o převrat podmínky bolševikům na podzim přály. Válečné neúspěchy a fatální chyby Prozatímní vlády, která čekala puč zprava, od monarchistů, vyústily v listopadu k téměř nenásilnému převratu, kterým bolševický gang profesionálních revolucionářů ovládl postupně velká města Petrohrad, Moskvu a postupně v letech občanské války v letech 1918 – 1920 celou Rus.

Po uchopení moci všechny své sliby popřeli a vytvořili vysoce centralizovaný systém moci, založený na teroru a všemocné tajné policii. Ukázkovým případem přechodu od revolučních ideálů k pevnému uchopení moci bylo roku 1921 potlačení vzpoury kronštadtských námořníků, kteří za revoluci prolévali krev (nejen svou), kteří trvali na výdobytcích revoluce. Centralizace moci v úzké skupince jim nikoliv neprávem připadala jako návrat do praxe carského režimu. Skutečnost však byla mnohem horší, vznikl první totalitní stát, který od samoděržaví převzal a zdokonalil technologii moci a represí. Jasným dokladem je tajná policie, která přebrala praktiky carské policie do té míry, že ještě v 80. letech 20. stol. byly pracovníkům KGB rozdávány manuály carské policie sto let staré.

Úspěch Lenina a bolševiků tkví v militarizaci politiky, v tom, že veškerou politiku pojímali jako válku s cílem zcela zničit protivníka. Jejich snaha o vytvoření nové společnosti však selhala. Neustálé boje na všech frontách vedly k tomu, že režim stále vyhledával další nepřátele. Tato touha po válce se stala trvalým znakem komunistického režimu, jež vrcholila Stalinovou teorií – čím je vítězství komunismu blíž, tím víc narůstají sociální konflikty. Tak se ospravedlňovala mnohá krveprolití. Sovětský svaz se po dobu své existence neustálými vnitřními a zahraničními konflikty zcela vyčerpal. Veden úzkou skupinou soukromého bolševického gangu, nezodpovídající se nikomu a ničemu, se zaslouženě skví na smetišti dějin.

Lenin nesnášel odpor a kritiku, stal se (protofašistickým) vůdcem. Svou vůlí k moci a k akci učaroval mnohé diktátory (Stalina, Mussoliniho, Hitlera, Mao Ce Tunga, Pol Pota a d.), a inspiroval nejen komunismus, ale i fašistické a nacistické hnutí.

Mgr. Jan Nedvěd

Doporučená literatura:
FIGES, Orlando: Lidská tragédie
PIPES, Richard: Dějiny ruské revoluce
ZUBOV, Alexander a kol.: Dějiny Ruska ve 20. století I. díl

1) Car Mikuláš II. s rodinou r. 1906.jpg

2) Lenin zpět v Rusku.jpg

3) Rudá garda, ozbrojená složka bolševiků.jpg

4) Nepokoje na Něvském prospektu vyvolané bolševiky v červenci 1917.jpg

5) Obránci Zimního paláce s ženským praporem smrti.JPG

6) Lev Trocký na polském antisemitském plakátu.JPG

7) Revoluční plakát vyzývající k občanské válce.jpg

Krajské muzeum Karlovarského kraje
Muzeum Karlovy Vary
v roce 2017 oslavilo
150 let od založení


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin