CZ | DE | EN

Kurt Schulz-Isenbeck (1912–1995), poslední šéf karlovarského Gestapa, válečný zločinec, poté šéf kriminální policie v Düsseldorfu

Byl synem rektora Konrada Schulze a jeho ženy Emilie. Roku 1932 začal právnická studia na univerzitě v Heidelbergu a Münsteru. Po absolutoriu se ucházel o práci u dortmundské kriminální policie, kde začal pracovat roku 1936 na ředitelství Kripo. Po absolvování kurzu komisaře ve škole Sicherheitdienstu (SD) v Berlíně získal na konci roku 1937 stálé místo jako kriminální komisař v Dortmundu.

Politicky se Schulz-Isenbeck přizpůsobil podmínkám doby – roku 1933 vstoupil do SA a roku 1937 se stal členem SS. Roku 1940 byl svými nadřízenými poslán na výcvikový kurz, během něhož hospitoval ve Frankfurtu n/M a v Berlíně. Následujícího roku v květnu přišel do školy pohraniční policie v Pretzschu, kde byli členové Einsatzgruppen a komand připravováni na budoucí vyvražďovací aktivity v Sovětském svazu. Schulz-Isenbeck patřil v hodnosti SS-Hauptsturmführer k Einsatzkommandu 9 (EK 9), které vedl SS-Obersturmbannführer Albert Filbert a které mělo na svědomí desítky tisíc zavražděných Židů v Litvě a Rusku.

Počátkem července 1941 se Schulz-Isenbeck v rámci nasazení EK 9 zúčastnil vyvražďovací akce v litevské Lidě. Tehdy se vytvořila takzvaná teilkomanda, jejichž úkolem bylo důkladně prohledat vesnice, zabíjet tam nalezené Židy a komunisty a poté se vrátit k hlavnímu komandu. Podle pozdějšího vyjádření velitele EK 9 Filberta byli všichni důstojníci EK 9 povinni se aktivně zúčastnit alespoň jedné hromadné popravy Židů. Filbert, který byl podle prohlášení bývalých členů EK 9 přesvědčeným národním socialistou a plně souhlasil s opatřeními k zabíjení Židů, podle svých vlastních prohlášení dával bedlivý pozor, aby se každý člen komanda zúčastnil alespoň jedné popravy. Schulz-Isenbeck se tak podílel na zavraždění nejméně devadesáti Židů mužského pohlaví, většinou z řad inteligence. Ti byli 5. července 1941 pod záminkou nucené práce nebo registrace shromážděni a následně zastřeleni poblíž Lidy v kráterech po leteckých bombách. Židé byli vražděni ve skupinách po pěti karabinovými salvami zezadu, takže další oběti čekající poblíž byly nuceny být svědky úmrtí svých sousedů.

Koncem září byl odvelen nazpět do Berlína, kde pokračoval ve studiu. Roku 1942 složil zkoušky a nastoupil u landrátního úřadu v Johannesbergu u Königsbergu. V srpnu roku 1943 nastoupil nakrátko na říšské ministerstvo vnitra, o měsíc později se stal referentem inspektora bezpečnostní policie a SD. V listopadu 1944 byl přeložen do Karlových Varů v říšské župě Sudety jako vedoucí bezpečnostní policie, pod níž spadalo Gestapo a kriminální policie.

Krátce před kapitulací, v dubnu 1945, bylo během evakuačního transportu poblíž Karlových Varů popraveno asi 200 vězňů z pobočných pracovních táborů koncentračního tábora Flossenbürg a pohřbeno na karlovarském hřbitově. Z podílu na jejich zavraždění byl Schulz-Isenbeck po válce obviněn.

Po porážce byl Schulz-Isenbeck v rámci „automatického zatýkání“ členů Sipo uvězněn a internován v britské zóně až do května 1947, kdy opustil internační tábor Recklinghausen. V lednu 1949 byl Schulz-Isenbeck klasifikován denacifikačním výborem v Unně jako „politicky osvobozený“. V listopadu 1951 se znovu ucházel o práci v policejní službě a závazně se zaručil, že jeho pracovní úsilí „bude bez výhrad směřováno pro výstavbu Spolkové republiky Německa". Své nasazrení u EK 9 Schulz-Isenbeck tajil.

V červnu 1952 byl přijat k policejní službě v hodnosti kriminálního inspektora a brzy se stal vedoucím komisariátu kriminální policie v Gelsenkirchenu. V lednu 1954 se stal odborným učitelem na Zemské policejní škole „Erich Klausener“, v dubnu 1955 byl převeden na policejní ředitelství v Düsseldorfu. Krátce nato přišel na policejní oddělení v Severním Porýní-Vestfálsku na ministerstvu vnitra a v srpnu 1961 se vrátil na policejní ředitelství v Düsseldorfu. Dostal se na pozici zástupce vedoucího kriminální policie a stal se důležitým pilířem této instituce. Schulz-Isenbeck byl nadřízenými velmi kladně hodnocen.

Počátkem 60. let se již rozbíhalo vyšetřování jeho válečného působení. Při výsleších popřel jakoukoli účast na popravách a tvrdil, že jednal pouze jako styčný důstojník, a proto byl velmi zřídka se svou jednotkou, pouze prý zaslechl narážky na popravy, ke kterým docházelo. Schulz-Isenbeckova obhajoba byla během vyšetřování několikrát vyvrácena, nejprve jeho bývalým nadřízeným Dr. Filbertem. Ten popřel, že by někdy použil styčného důstojníka ke spojení s Wehrmachtem. Kromě toho se každý člen jeho komanda musel alespoň jednou zúčastnit popravy. Dále vypovídali svědci, kteří identifikovali Schulze-Isenbecka jako vůdce komanda, které provádělo masové popravy. Jelikož však nebylo možné rozptýlit poslední pochybnosti o důvěryhodnosti nebo paměti svědků, soud nepřikročil k hlavnímu jednání a koncem června 1970 – po deseti letech vyšetřování – byl Schulz-Isenbeck propuštěn.

Jeho dlouho odkládané povýšení se obratem stalo skutečností, o rok později byl dokonce jmenován vrchním kriminálním radou. Tou dobou čelil Schulz-Isenbeck dalšímu vyšetřování. Tentokrát byl obviněn z podílu na masové vraždě asi 200 vězňů z pobočných pracovních táborů koncentračního tábora Flossenbürg poblíž Karlových Varů. Schulz-Isenbeck to popřel, stejně jako další obvinění, podle kterých měl na svědomí popravy českých odbojářů. Dokonce si při výslechu nemohl vzpomenout ani na konkrétní oblast, kde působil jako šéf bezpečnostní policie. Hlavní düsseldorfský státní zástupce Dr. Stockmann definitivně zastavil vyšetřování v únoru 1973, protože Schulz-Isenbeckova vina nemohla být prokázána z důvodu délky doby, jež uplynula, z nedostatku důkazů a nemožnosti bližšího objasnění zločinů. Roku 1972 odešel Schulz-Isenbeck do důchodu, zemřel roku 1995 v Neuendettelsau.

Mgr. Jan Nedvěd

Zdroje:

https://biografien.erinnerungsort.hs-duesseldorf.de/person/kurt-schulz-isenbeck-64 (Kurt Schulz-Isenbeck aus Düsseldorf)

https://kehilalinks.jewishgen.org/lida-district/si-toc.htm (Indictment against Kurt Schulz-Isenbeck for participating in the murder of at least 90 Jewish men in Lida; Translation of document 45 Js 15/62 by Irene Newhouse posted with permission of the Zentrale Stelle der Landesjustizverwaltungen)

https://www.yadvashem.org/untoldstories/database/germanReports.asp?cid=1202&site_id=1784 (The untold stories. The murder sites of the Jews in the occupied territories of the former USSR)

Archiv

Albert Filbert (1905-1990). foto Wikimedia Commons.jpg

Becherova vila v K. Varech, za války sídlo SS, foto Jan Nedvěd.jpg

Letecký pohled na město Lida ve 20. letech 20. století, foto wikipedia.jpg

Policejní budova v K. Varech, za války sídlo bezpečnostní policie a Gestapa, foto archiv Muzea Karlovy Vary.jpg

Instagram
Facebook
Twitter


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin