Konzervace kovových předmětů – archeologických nálezů

V roce 2008 nechalo karlovarské muzeum provést konzervaci bronzových a železných archeologických nálezů. Konzervaci provedlo pravěké oddělení Západočeského muzea v Plzni.

Využití bronzu jako slitiny mědi a cínu je výrazně starší. První bronzové předměty se na našem území objevují již před 4 500 lety. Často se zachovávají v podstatně lepším stavu než železné předměty, hlavně díky jinému způsobu koroze, která na předmětech tvoří patinu. Ta může být buď ušlechtilá, která se neodstraňuje, protože chrání předmět proti další korozi. V některých případech však vzniká tzv. divoká patina, která proniká do hloubky předmětu. Ta se pak odstraňuje chemickou cestou, například pomocí kyseliny fosforečné či chelatonu.

Železo patří mezi nejdůležitější kovy našeho života bezmála již 3 000 let.  Železo má velké množství výhodných vlastností, ale zároveň i jeden nedostatek, a to, že se samovolně snaží vrátit do stavu, ze kterého jej člověk metalurgickými postupy získal, a mění se na oxidy železa. Jinými slovy koroduje, laicky rezaví.

Postup konzervace železných předmětů se dělí podle zachovalosti předmětu. Pokud není zachováno železné jádro, provádí se stabilizace koroze. Stabilizací se rozumí odstranění stimulantů koroze, převážně chloridů. Provádí se buď chemicky anebo stačí pouhé louhování v destilované vodě, neboť chloridy železa FeCl₂ a FeCl₃ se snadno rozpouštějí. Poté je stabilizace dokončena tanátováním a vhodnou povrchovou úpravou.

V případě zachování jádra můžeme korozi odstranit mechanickým a chemickým způsobem, např. pomocí roztoku kyseliny fosforečné či chelatonu. Po odstranění rzi musíme celý povrch překrýt, tak aby bylo zabráněno přístupu vzdušné vlhkosti. Mezi hlavní metody patří tanátování (předmět má pak lesklou černou barvu), či fosfátování (předmět má pak matnou stříbrošedou barvu), a následná vhodná povrchová úprava.

U obrázků je přiložené 10 cm měřítko.

Bc.Jan Tajer