Střevlík Ménétriesův (foto) patří mezi živočichy, kteří jsou úzce svázáni s jedním typem životního prostředí – jedná se o tzv. stenoekní druh. Obývá močály a rašeliniště severovýchodní Evropy. Ve střední Evropě se vyskytuje jeho poddruh Carabus menetriesi menetriesi (Hummel, 1827) a Carabus menetriesi pacholei (Sokolář, 1911). U nás je ostrůvkovitě rozšířen na rašeliništích v horských oblastech jako glaciální relikt. Stejně jako ostatní brouci z čeledi střevlíkovitých (Carabidae) je dravý. Živí se hmyzem a drobnými plži, které loví v porostech rašeliníku. Během léta je možno nalézt larvy, které se několikrát svléknou, než se na podzim přemění v imaga (dospělce). Již dospělí jedinci přečkávají zimu v zimní komůrce, kterou si vyhloubí v rašeliništi či v tlejícím dřevě. Následující rok od konce dubna do konce června je možno na vhodných lokalitách pozorovat dospělé jedince tohoto druhu.
Populace střevlíka Ménétriesova jsou do značné míry závislé na klimatických podmínkách a čistotě prostředí, proto také výskyt tohoto druhu slouží jako významný bioindikátor. Nepříznivé jsou pro něj – v současné době poměrně časté – zimy bez sněhu a suché počasí. Během posledních padesáti let udělaly své také zásahy člověka do mokřadních ekosystémů, zejména vysoušení mokřadů s cílem získat zemědělskou půdu a regulace vodních toků v krajině.
V České republice je střevlík Ménétriesův kriticky ohroženým druhem a vyskytuje se na několika málo lokalitách na Šumavě, v Novohradských horách a také v Krušných horách. Známou lokalitou s jeho výskytem v Karlovarském kraji je Božidarské rašeliniště (foto), ze kterého pochází také většina exemplářů uložených ve sbírkách Muzea Karlovy Vary.
Mgr.Kristýna Matějů
Použitá literatura:
Pokorný J.: Příspěvek k poznání střevlíka Carabus menetriesi Hummel. Listy entomologického klubu při Labských pískovcích, č. 7, 2007, Farkač J. & Hůrka K.: Carabus ménétriesi in der Tsechischen und in der Slowakischen Republik. Angewandte Carabidologie. Supplement IV, str. 29-33, 2005