Skokan ostronosý (Rana arvalis) patří se svou velikostí 6-8 cm mezi menší druhy našich skokanů. Po většinu roku je hnědě zbarven a je tak na první pohled zaměnitelný se skokanem hnědým (Rana temporaria), avšak oproti skokanu hnědému má ostřejší tvar čenichu (obr.1). Hřbetní strana těla je zbarvena v odstínech hnědě, které se mění v závislosti na teplotě a vlhkosti. Mezi lopatkami bývá patrná tmavší skvrna ve tvaru obráceného písmene V a různé množství skvrn a teček, podle kterého se rozlišují jednotlivé fenotypy (barevné formy), např. fenotyp striata s tmavě ohraničeným světlým pruhem táhnoucím se středem zad (obr. 2). Zadní končetiny jsou svrchu příčně pruhované. Typický je pro něj velký a ze stran zploštělý patní hrbol. Relativní délka zadní končetiny vzhledem k tělu, která se používá k jednoduchému rozlišení jednotlivých druhů hnědě zbarvených skokanů, je u něj značně variabilní.
Rozšíření skokana ostronosého dosahuje na západním okraji severovýchodu Francie a Německa, na východě pak k Bajkalu. Nejsevernější populace zasahují až do tundry, nejjižnější do Rumunska a severu Chorvatska, ve Středomoří úplně chybí. Na území České republiky se vyskytuje zejména v severních a severozápadních Čechách, na Královéhradecku, Třeboňsku, jižní Moravě a Ostravsku. U nás obývá spíše nižší a střední polohy a dává přednost vlhčím a teplejším lesním stanovištím, jako jsou vlhké lesní louky, okraje rašelinišť, lužní biotopy, listnaté i jehličnaté lesy, vodní nádrže se zachovalou litorální vegetací apod. V současné době je jeho výskyt na území ČR ostrůvkovitý (viz obr. 3) a patří u nás mezi kriticky ohrožené druhy.
Skokan ostronosý přezimuje většinou na souši ukryt pod vegetací či v norách hlodavců, vzácněji pod vodou v bahně. Aktivní začíná být koncem března pokud denní teploty dosáhnou alespoň 5°C. Dospělí skokani se rychle přesouvají k vodním nádržím, kde se rozmnožují. V době rozmnožování samci skokana ostronosého změní barvu těla na jasně modrou (obr. 4), patrně v důsledku nahromadění lymfy v podkoží. Toto zbarvení jim vydrží jen několik dní a u různých jedinců se může jeho intenzita lišit. Fyziologie a evoluční podklad tohoto zajímavého jevu nejsou zatím plně objasněné. U většiny žab se během namlouvání totiž uplatňují spíše zvukové než zrakové signály a k oplození dochází při tzv. amplexu (obr. 5), kdy se samec drží na hřbetě samice. Vzhledem k tomu, že se v nádržích shromažďuje značné množství jedinců (obr. 6), může být důvodem výrazného barevného pohlavního dimorfismu také snaha usnadnit samcům orientaci. Některé vědecké práce se zabývají i vztahem intenzity modrého zbarvení ke kondici či plodnosti samce, ale zatím s nezdá, že by platilo: „čím modřejší, tím plodnější“.
Po skončení rozmnožování se skokani rozptylují na letní stanoviště a během léta se každý jedinec pohybuje obvykle již jen v rámci svého „domovského okrsku“ o velikosti 0,2-0,3 ha. V případě příznivých podmínek, obývá jedinec ten samý okrsek i několik let po sobě. Potravou skokanů ostronosých jsou převážně suchozemští bezobratlí. Doba aktivity se v průběhu roku mění v závislosti na teplotě: v létě je spíše noční, na podzim se přesouvá do denních hodin. V průběhu října, zpravidla při poklesu teploty pod 8°C začínají skokani vyhledávat zimní úkryty.
Na území Karlovarského kraje se dosud nachází relativně velké množství lokalit s výskytem skokana ostronosého,. Modré žáby můžeme na přelomu března a dubna pozorovat např. na Boreckých rybnících u Ostrova, na Drmoulu, Trstěnicích a Slapanech na Chebsku. Dále se skokan ostronosý vyskytuje v Královském Poříčí na Sokolovsku či na řadě míst na východním okraji Slavkovského lesa a jižním obvodu Doupovských hor. Zde byl také ve výšce 810 m n. m. zaznamenán výskyt patrně nejvýše položené rozmnožující se populace tohoto druhu u nás.
Použitá literatura a jiné zdroje: Baruš V., Oliva O. a kol.: Fauna ČSFR: Obojživelníci – Amphibia, Academia Praha 1992, Hettey A., Herczeg G., Hoi H.: Testing the phenotype-linked fertility hypothesis in male Moor Frogs (Rana arvalis) exhibiting a conspicuous nuptial colouration. Amphibia-Reptilia 30: 4, 2009, s. 581-586, Zavadil V., Šapovaliv P.: Obratlovci Doupovských hor (Amphibia a Reptilia), Sborník Západočeského muzea v Plzni – Příroda 77, s. 1-54, Šandera M. (2012): Mapa rozšíření Rana arvalis v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib. Citováno 02.04.2012. Dostupné na: , http://www.naturabohemica.cz/rana-arvalis/
Mgr. Kristýna Matějů