Skalky skřítků v Doupovských horách

Národní přírodní památka Skalky skřítků se nachází na západním okraji Doupovských hor a potěší jak oko romanticky založeného výletníka, tak geologa. Jedná se o unikátní seskupení několika desítek pseudokrasových dutin (viz obr.1) vytvořených ve vulkanické brekcii (jako brekcie se označuje slepenec ostrých úlomků hornin; v tomto případě vzniklý sopečnou činností) na pravém břehu řeky Ohře. Dutiny jsou hluboké od několika desítek centimetrů až k přibližně pěti metrům, nejširší má průměr okolo jednoho metru. Nezvyklá pravidelnost „chodbiček“ o kruhovém či oválném průřezu vedla k řadě dohadů o jejich vzniku. První a nejstarší je vysvětlení mytologické, které zahrnuje početný, leč běžným smrtelníkům neviditelný, národ skřítků hlídajících poklad. Pidimužíci žili původně s lidmi v míru a pomáhali jim výměnou za trochu jídla, ale sedláci časem dospěli k názoru, že lepší než nechávat chleba neviditelným skřítkům, je sníst ho sami. Skřítkové se tedy nechali převézt v Dubině přes Ohři, převozníkovi nechali kus zlata a zmizeli někam ke Krušným horám. Další vysvětlení jsou méně poetická. Jedna teorie říká, že se jedná o dutiny po kmenech vyvrácených třetihorních stromů, které překryl tzv. lahar (lahar je slovo pocházející z indonéštiny a odborně se tak označuje tekoucí směs sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a vody; je doprovodným jevem při sopečných erupcích a vzhledem k rychlosti s jakou se pohybuje může být mnohem nebezpečnější než tekoucí láva, viz obr. 2). Další a v současnosti více uznávaná teorie vysvětluje vznik těchto pseudokrasových jeskyní selektivním zvětráváním některých hornin, které otevřelo plynové dutiny uzavřené v sedimentech a následnou vodní erozí.

Okolí skalek je porostlé tzv. květnatými bučinami (viz obr. 3), v jejichž podrostu můžeme nalézt mnoho typicky hajních druhů rostlin, např. jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), prvosenka jarní (Primula veris) či sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides). Hojná je také lilie zlatohlavá (Lilium matagon), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Poměrně nezvyklý je na tomto místě výskyt ostřice chlupaté (Carex pilosa). V těsném sousedství chráněného území roste populace jedné z našich orchidejí – okrotice dlouholisté (Cephalanthera longifolia) (Obr. 4) a také kruštíku modrofialového (Epipactis purpurata). Skalky skřítků jsou jediným stanovištěm, kde v severozápadních Čechách roste lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica) (Obr. 5). Tento druh je tzv. glaciálním reliktem.

Ze zoologického hlediska jsou Skalky skřítků a přiléhající bučiny útočištěm mnoha druhů ptáků, např. žluny šedé (Picus canus), lejska malého (Ficedula parva) a lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca) či včelojeda lesního (Pernis apivorus). Žije zde také kuna lesní (Martes martes) či plšík lískový (Muscardinus avellanarius). V nejhlubších dutinách občas zimuje netopýr ušatý (Plecotus auritus). V okolí skalek lze nalézt např. skalnici kýlnatou (Helicigona lapicida, obr. 6) a další druhy měkkýšů. Na okraji lesních porostů se můžeme setkat s chráněnými druhy motýlů, např. batolcem duhovým (Apatura iris) či bělopáskem topolovým (Limenitis populi).

Skalky skřítků byly vyhlášeny národní přírodní památkou v roce 1979, ale již dávno před tím byly oblíbeným cílem výletníků i badatelů, jak dokládá kresba pocházející přibližně z roku 1835 (obr. 7). Dnes se NPP Skalky skřítků nacházejí na okraji vojenského výcvikového prostoru a z obce Dubina k nim vede značená turistická cesta.

Mgr. Kristýna Matějů

Použitá literatura: Zahradnický J., Mackovčin P. (eds) a kol.: Chráněná území ČR XI.: Plzeňsko a Karlovarsko, http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz, Matějů J.: Doupovské hory, Ochrana přírody 4/2010