CZ | DE | EN

Plšík lískový – huňatý zimní spáč

Plšík lískový patří mezi hlodavce a je nejmenším ze čtyř druhů u nás žijících plchů. Je velký asi jako myš avšak na rozdíl od ní má menší uši a chlupatý ocásek. Srst plšíka je pískově žlutohnědá, bříško bělavé. Velké oči prozrazují, že je aktivní především v noci. Zdržuje se v křovinách nebo níže na stromech. Z listí, mechu a trávy si staví kulovitá hnízda, buď volně nebo v různých dutinách či ptačích budkách.  Pestrý je i jeho jídelníček. Živí se pupeny, mladými výhonky, květy i plody stromů a keřů, sbírá rozmanité bezobratlé živočichy a může si pochutnat i na ptačích vajíčkách. Dříve byl plšík považován za vzácného, a proto je zařazen mezi chráněné druhy, ovšem podle nových poznatků se zdá být poměrně běžný.

Plšík lískový je příkladem pravého zimního spáče, tedy živočicha, který přežívá zimní období za pomoci výrazného zpomalení tělesných pochodů. Starší jedinci mohou začít hibernaci již koncem září, mláďata obvykle později. K úkrytu si vybírají  nepromrzající místa pod vrstvou spadaného listí, v norách, pod kameny a pařezy. Zde upadají do hlubokého stavu hibernace. Zpočátku jen na pár dnů, postupně se však doba hlubokého spánku prodlužuje až na více než desetidenní intervaly. Během tohoto hlubokého spánku se zpomaluje frekvence tepu a dechu (někdy i méně než 2 nádechy za minutu) a tělesná teplota je jen o cca 1°C vyšší než teplota okolí. Nejnižší zjištěná teplota těla, z níž se ještě plšík dokázal probudit, byla 0,2 °C! Příčinou těchto fyziologických změn je snaha šetřit energií – díky několikanásobnému zpomalení metabolismu vydrží plšík přežít zimu pouze s tukovými zásobami. Jarní probuzení ze zimního spánku, které je závislé na vzestupu průměrných denních teplot, nastává obvykle v dubnu.

Pozoruhodný zimní spánek plšíka neunikl ani starým zoologům, kteří jej se zájmem studovali. Brehm například uvádí zprávu z pokusů B. Maugila z roku 1888: „ … Zajatý plch lískový ležel za teploty 1° nad  nulou ve ztuhlém stavu, podobném smrti, a za 42 minut vydechl nepravidelně pouze 147kráte. Později při vyšší teplotě opět usnul a dýchal při pětistupňové teplotě ještě pomaleji než při jednostupňové, a to, čím déle spánek trval, až do intervalů 27minutových.“

Text a foto: Jan Matějů

Popisky fotek:

1) Plšík lískový. Foto J. Matějů

2) Hibernující plšík lískový v hnízdě, Šemnická skála, 29. září 2018. Foto J. Matějů

Použitá literatura:

Anděra M. & Horáček I., 2005: Poznáváme naše savce. Sobotáles, Praha, 327 pp.

Archiv

plsik 1.jpg

plsik_2.JPG




Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin