Červený seznam ohrožených druhů ČR – ohrožený druh; IUCN – málo dotčený
Doba roznožování: duben až červen
Celková velikost: obvykle do 30 cm
Některé druhy rostlin a živočichů mohou v našem okolí existovat i desítky let aniž by si jich kdokoli všimnul. To je, jak se nedávno ukázalo, také případ piskoře pruhovaného, ryby z čeledi sekavcovitých.
Piskoř sice dorůstá délky až okolo třiceti centimetrů, ale má štíhlé, úhořovitě protáhlé tělo, takže jeho hmotnost zřídka přesahuje 100 g. Tělo piskoře je nenápadně tmavohnědé s tmavým a dvěma světlými podélnými pruhy na každém boku, břicho je světlé, žlutohnědé. Okolo úst má piskoř pět párů hmatových vousků. Ty mu slouží k vyhledávání potravy na dně zabahněných stojatých nebo jen pomalu tekoucích vod, které jsou jeho typickým biotopem. Možná právě pro svou oblibu v různých silně zarostlých a zabahněných vodách tůní a slepých ramen a noční způsob života uniká piskoř pruhovaný snadno pozornosti.
Piskoř pruhovaný je široce rozšířeným druhem, v Evropě se vyskytuje od povodí Sieny na západě až po Volhu na východě. V České republice je však piskoř druh vzácný a zákonem chráněný. Vyskytuje se pouze v několika enklávách na středním toku Lužnice, Labe, Orlice a Moravy a dolním toku Ohře a Pšovky. O něco větší oblasti jeho výskytu jsou na jihu Moravy na Břeclavsku a ve Slezsku.
V Karlovarském kraji byl výskyt piskoře pruhovaného donedávna uváděn pouze ve velmi starých vlastivědných pracích. Například v díle Augusta Maria Glückseliga „Der Elbogner Keis des Königreichs Böhmen“ z roku 1842. O hodnověrnosti této informace navíc panovaly pochybnosti, neboť v biotopově nejpříhodnější oblasti, nivě Ohře mezi Chebem a Sokolovem, která je bohatá na tůně a slepá ramena, byl již několikrát marně hledán. Velkým překvapením tak byl nález Miroslava Barankiewicse z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM a Jaroslava Porše z České zemědělské university, kterým se ve spolupráci s Českým rybářským svazem podařilo dne 30. 4. 2014 odchytit dva jedince piskoře pruhovaného v mrtvém rameni Ohře u Mostova (Ichtyologický průzkum byl prováděn v rámci Monitoringu a celoplošného mapování evropsky významných druhů zaměřených na hořavku duhovou a piskoře pruhovaného). Ukázalo se, že staré prameny nelze brát na lehkou váhu a že některé druhy jsou i v dnešní krajině schopné žít desítky ba i stovky let, aniž by si jich kdokoli všiml.
Informační zdroje: AOPK ČR 2012: Nálezová databáze AOPK ČR. [on-line databáze; portal.nature.cz]. 2014-26-05; Baruš V. & Oliva O. (eds.) 1995: Fauna ČR a SR, Mihulovci a ryby. 2. díl, Academia, Praha; Hartvich P., Lusk S. & Rutkayová J. 2010: Threatened fishes of the world: Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758) (Cobitidae). Environ Biol Fish 87: 39 – 40.
text © Jan Matějů
fotografie © Petr Dimitrov