Osívka jarní je drobná jednoletá rostlinka z příbuzenstva řepky či křenu. Je to rostlina nevybíravá a téměř všudypřítomná. Roste na polích, cestách, náspech, rozvalených zdech, lomech a skalách i na mnoha rozličných místech ve městech. Většinou si jí ani nevšimneme, dorůstá totiž jen 3 až 15 centimetrů. Z maličké přízemní růžice chlupatých, na přímém slunci často do tmavočervena zabarvený listů, vyrůstá většinou jedna tenoučká lodyha a na ní hrozínek bílých kvítků. Zkrátka takové nic, které se navíc rychle objeví a zase rychle zmizí.
Osívka je typickým příkladem tzv. efemérní rostliny – tedy rostliny, která na podmínky prostředí "vyzrála" rychlostí svého růstu. Rozmnožuje se výhradně semeny, která mohou vyklíčit již na podzim či v zimě. Jakmile se na jaře trochu oteplí, vykvete, často ještě dříve než sněženky. Za několik týdnů již na suché rostlince dozrávají šešule s novými semeny. Vegetativně se množit neumí. Spolu s malým vzrůstem je to cena, kterou osívka "platí" za schopnost růst na místech, která po většinu roku trpí nedostatkem vláhy a extrémními teplotami – vysokými i nízkými. Mělká půda na skalách nebo ve štěrku u silnice prostě není pro každého. Až půjdete na jarní procházku, schválně skloňte zrak k okraji cesty, osívka tam určitě někde bude.
Text a fotografie © Jan Matějů
Literatura
Hejný, S., & Slavík, B. (Eds.). (1992). Květena České Republiky (Vol. 3). Academia, Praha.
Sádlo J. (1999): Efeméry – život na Záhořově loži. Vesmír, 78(5): 254-256