CZ | DE | EN

Omamná vůně předjaří – lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Konec zimy a začátek jara je obdobím, kdy bývají staré doubravy, bučiny, suťové lesy a lesy v roklích zaplaveny světlem až po paty stromů. Tam, kde v létě vládne šero a chlad, je v tomto krátkém čase, než vyraší listy v korunách stromů, dostatek světla tepla a vlhkosti, pro rostliny, které téměř celý rok čekaly v podrostu na svou příležitost. V tomto krátkém období jako o překot raší orseje, sasanky, prvosenky, violky, plicníky či dymnivky, aby stihly vykvést a vytvořit plody dříve než obloha nad nimi znovu potemní listím stromů. Prvním mezi těmito bylinami bývá i menší keř lýkovec jedovatý.

Lýkovec jedovatý obyčejně dorůstá asi metrové výšky. V lesním podrostu nebývá po většinu roku příliš nápadný. Má jednoduché celokrajné podlouhlé kopinaté listy, které bývají nahloučené na koncích větví. Listy však na lýkovci jedovatém raší až po květech. Květy vyrůstají pod třech ve svazečku taktéž nahloučené na koncích větví. Obvykle jsou růžové až růžovočervené a omamně voní! Je to zapříčiněno obsahem vonných, ale toxických látek kumarinů, které potlačují chuť a slouží rostlině na obranu proti býložravcům. Tvrdí se, že delší vdechování vůně lýkovce může vyvolat bolesti hlavy a závratě. Mnohem nebezpečnější jsou však plody. Nevelké jasně červené bobule jejich požití by již při počtu kolem 10 až 12 kusů bylo pro dospělého člověka smrtelné. Naštěstí jsou velmi nechutné, „přece požírají je rádi někteří ptáci, zvláště třasořitky, drozdi, konopky a červenky, vyvrhujíce nestrávené částky se semeny v chuchvalcích zpátky, čímž k šíření tohoto kře nemálo přispívají“ (Polívka 1902).

I přes značnou jedovatost se lýkovec, neboli lejkovec, vlčí lýko, vlčí či divoký pepř, dříve využíval jako léčivka „na vytahování pryskýřů“ a rozmačkané zralé bobule byly používány jako červená malířská barva.

Na Karlovarsku je lýkovec jedovatý nikoli hojným avšak poměrně široce rozšířeným druhem. Najdeme jej od Abertam po Žlutice, od Mariánských Lázní až po Valeč. Nejčastější je v Doupovských horách a údolí Teplé, roztroušeně roste i v okolí Kynžvartu, Sokolova a Lokte, vzácně také na živinami bohatších stanovištích v Krušných horách – u Božího Daru, Krajkové, Oloví a Lubů. V okolí Aše a Chebu nebyl výskyt lýkovce jedovatého zaznamenán.

Chcete-li si, ovšem opatrně, užít omamnou vůni lýkovce, vypravte se za ním v druhé polovině března třeba do lesů kolem rozhledny Bučina nad Kyselkou nebo na Chlumskou horu u Manětína. Později, během dubna, pokvetou lýkovce v okolí čedičových lomů na Ryžovně a Hřebečné.

Text © Jan Matějů

Fotografie © Stanislav Wieser a Jan Matějů

Použité zdroje

Hejný S. & Slavík B. (eds.) 1992: Květena České republiky. 3. Academia, Praha, 542 pp.

Polívka F. (1902): Názorná květena zemí koruny české. Svazek IV. Rostliny bezkorunné, jednoděložné, nahosemenné a tajnosnubné cévnaté. R. Promberger, Olomouc.

cs.wikipedia.org

Archiv

Bohatě kvetoucí lýkovec u Dražovského potoka nedaleko Hlinek.jpg

Větvička lýkovce s nahloučenými květy.JPG

Detail čtyřčetného květu lýkovce.JPG

Lýkovec jedovatý, bývalý čedičový lom Ryžovna.JPG

V podrostu bučin nejsou ani vzrostlé keře lýkovce příliš nápadné. Bukový vrch, 2. 4. 2020.JPG

Instagram
Facebook
Twitter


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin