Pokud jste pozorně četli knížky o rozličných trampotách Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka, možná si vzpomenete na vodní „strašidlo“ jménem splešťule blátivá. Dnes vám představíme její štíhlejší sestřenici jménem jehlanka válcovitá.
Jehlanka válcovitá (Ranatra linearis) je dravá vodní ploštice s dlouhým tenkým tělem tři až čtyři centimetry dlouhým. Podobně dlouhý je trubičkovitý útvar na jejím zadečku. Není to žihadlo ani kladélko, jak by si snad mohl někdo myslet, nýbrž dýchací trubička tvořená dvěma k sobě těsně přiléhajícími žlábky a zakončená věncem jemných chloupků, které zabraňují, aby dovnitř pronikla voda. Jehlance tato trubička slouží stejně jako nám šnorchl a umožňuje jí dlouho bez pohybu čekat pod vodou na kořist.
Jehlanka se živí vším, co dokáže přemoci – drobným hmyzem, korýši, rybím potěrem nebo malými pulci. Na kořist číhá ve spleti vodních rostlin, kde je téměř neviditelná, a když se vhodný živočich přiblíží, zmocní se ho rychlým výpadem pomocí prvního páru nohou. Ty jsou podobně jako u kudlanky uzpůsobeny k uchvacování kořisti. Označují se jako lapací nebo též loupeživé končetiny.
Jehlanka válcovitá je poměrně běžným druhem zachovalých tůní a rybníků s bohatými příbřežními porosty vodních rostlin. Díky svému nenápadnému tělu však často uniká pozornosti.
Text a fotografie © Jan Matějů
Literatura
Sekora O., 1969: Brouk Pytlík. Albatros
Krejča J. & Korbel L. a kol., 2001: Velká kniha živočichů: hmyz, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci. Bratislava: Príroda.