Koniklece (Pulsatilla) jsou vytrvalé, chlupaté, trsnaté byliny z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Vyrůstají z oddenku a vytvářejí přízemní růžici složených listů, ze které vyrůstá stonek s jedním květem a listenem. Květy, které mají zpravidla šest okvětních lístků opyluje hmyz. Většina u nás rostoucích druhů má květy světle až tmavě fialové. Bíle kvetou koniklec alpinský bílý (P. alpina subsp. austriaca, obr. 1) a koniklec jarní (P. vernalis, obr. 2). Koniklec alpinský bílý je celkem hojný na některých místech v Krkonoších, koniklec jarní se v České republice vyskytuje pouze na třech lokalitách. Jedna se nachází na Třeboňsku, další pak v okolí Bezdězu a v Krkonoších. Plodem konikleců jsou ochmýřené nažky, které se mohou šířit pomocí větru. Všechny druhy jsou jedovaté.
Na území Karlovarského kraje můžeme najít dva druhy konikleců: koniklec otevřený (P. patens) a koniklec luční (P. pratensis). Koniklec otevřený má – jak už název napovídá –vzpřímené nálevkovité fialové květy (obr. 3). Vykvétá obvykle v dubnu a listy jsou plně vyvinuty až ke konci kvetení či po odkvětu. Roste v suchých až mírně vlhkých porostech travin a také na okrajích lesů. U nás v kraji se vyskytuje pouze v Doupovských horách.
Koniklec luční u nás roste pouze jako poddruh koniklec luční český (P. pratensis subsp. bohemica). Typické jsou pro něj tmavě fialové válcovité až zvonkovité ohnuté květy (obr. 4), které se objevují v závislosti na klimatických podmínkách v období od března do května. Celá rostlina je bělavě chlupatá, listy jsou dobře vyvinuty již v době kvetení. Roste především v suchomilných porostech trav, na skalách, na okrajích lesů, apod. Na území České republiky se vyskytuje ve dvou oddělených oblastech: první zahrnuje severní, střední a východní Čechy, druhá pak Jižní Moravu. Na území Karlovarského kraje se vyskytuje ve středním Poohří, v podhůří Krušných hor a v Doupovských horách, kde je na Humnickém vrchu nejvyšší místo jeho výskytu v republice (700 m n. m). Na této lokalitě a na dalších místech v Doupovských horách byl také popsán výskyt kříženců koniklece otevřeného a koniklece lučního českého.
K dalším druhům konikleců, které se vyskytují na našem území patří koniklec velkokvětý (P. grandis, obr. 5), který se vyskytuje pouze na Moravě a roste na suchých slunných místech, např. ve stepích. Koniklec německý (P. vulgaris, obr. 6) je u nás nepůvodní a do české přírody se dostal ze zahrad, kde je dosud pěstován jako okrasná rostlina. Všechny druhy konikleců jsou u nás zákonem chráněny a patří mezi druhy ohrožené (koniklec alpinský bílý), silně ohrožené (koniklec velkokvětý a luční) či kriticky ohrožené (koniklec otevřený a koniklec jarní). Důvodem jejich ohrožení je především to, že se jedná o rostliny atraktivní pro zahrádkáře. Zároveň jde o druhy, které ke svému přežívání potřebují dnes již málo používanou extenzivní pastvu ovcí a koz.
Použitá literatura a jiné zdroje:
Hejný S., Slavík B. (eds.): Květena Československé socialistické republiky 1, Academia Praha, 1988, www.biolib.cz, www.naturabohemica.cz
Mgr. Kristýna Matějů