Rašeliniště je trvale zamokřený bažinný ekosystém. Podmínkou pro vznik rašeliniště je nepropustné podloží, které zadrží dešťovou či pramenitou vodu a prostředí s nízkým obsahem živin, kde se nedaří organismům rozkládajícím organickou hmotu (dekompositorům). Rašeliništím dominují mechy rašeliníky (Sphagnum sp.), které rostou ve vodě a jejichž odumřelé části klesají ke dnu, kde z nich v kyselém prostředí bez přístupu vzduchu vzniká rašelina. Za rok takto vznikne vrstva rašeliny o síle pouze 1-2 mm, takže je prakticky nemožné vytvořit rašeliniště uměle. Podle síly rašelinné vrstvy se dá odhadnout stáří rašeliniště. Na území České republiky vznikla nejstarší rašeliniště před osmi až deseti tisíci lety, tedy po poslední době ledové.
Rozlišují se tři typy rašelinišť: (1) rašeliniště vrchovištní, která jsou zásobována pouze dešťovou vodou, jsou poměrně chudá na minerální látky a živiny a typické je pro ně, že jejich střed je položen výše než okraje, (2) rašeliniště slatinná, která vznikají např. v prameništích či na okrajích vodních ploch a jsou bohatší na minerální látky a živiny, ale zadržují menší množství vody, (3) rašeliniště přechodová, která jsou zásobována dešťovou i podzemní vodou a s postupně narůstající vrstvou rašeliny se vzhledem blíží rašeliništím vrchovištním.
Trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), rašeliníku hnědého (Sphagnum fuscum, obr. 1), červeného (Sphagnum rubellum) či prostředního (Sphagnum magellanicum) a dalších rostlin vytvářejí sušší kopečkovité útvary - tzv. bulty (viz obr. 2). Promáčené sníženiny se označují jako šlenky či flarky (sníženiny protáhlého tvaru kopírující vrstevnice) a vyskytují se v nich zejména pod vodou rostoucí mechorosty rašeliník bodlavý (Sphagnum cuspidatum), rašeliník bradavčitý (Sphagnum papillosum) a srpnatka splývavá (Drepanocladus fluitans). Kopečkovitá struktura rašeliniště se v průběhu času dynamicky mění. Když bulty narostou tak, že ztratí kontakt s podzemní vodou, jejich růst se zastaví, postupně je zatopí voda a na jejich místě vznikne šlenk. Ve střední části rašeliniště se mohou vyskytovat i malá rašelinná jezírka, jejichž dno tvoří vrstva odumřelého rašeliníku (viz obr. 3). Kromě mechorostů se v rašeliništích vyskytují i keříčkovitá společenstva brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), brusnice brusinky (Vaccinium vitis–idaea), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), klikvy bahenní (Oxycoccus palustris) či kyhanky sivolisté (Andromeda polyfolia) a masožravé rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia, viz obr. 3). Na vrchovištích se také objevují porosty klečové borovice (Pinus ×pseudopumilio) a břízy zakrslé (Betula nana).
V Krušných horách se vyskytují zejména rašeliniště přechodového typu (např. v národní přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště) a vrchoviště (např. přírodní rezervace Oceán a národní přírodní rezervace Velký močál). Po mokřadech dolního Podyjí a rašeliništích na Šumavě jsou nejrozlehlejší mokřadní plochou u nás. Nachází se zde také několik rašelinišť, která byla v roce 2008 přidána do seznamu mokřadů chráněných tzv. Ramsarskou úmluvou. Území o rozloze 11 224 hektarů zahrnuje Cínovecké a Novodomské rašeliniště, lokality Svatošebestiánská a Kovářská, Božídarské rašeliniště a oblast Rolavy (navrhovaná NPR Rolavská vrchoviště). Rašeliniště jsou specifickým ekosystémem a jsou obydlena řadou vzácných druhů zejména bezobratlých živočichů. V porostech rašeliníku žije kriticky ohrožený střevlík Menetriesův (Carabus menetriesi), dále se zde vyskytuje vzácný střevlík lesklý (Carabus nitens), střevlíček (Agonum ericeti) či motýli žluťásek borůvkový (Colias palaeno) a modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete, obr. 4). V Krušných horách se vyskytuje i tetřívek obecný (Tetrao tetrix, obr. 5). Výskyt tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) bohužel nebyl v Krušných horách v posledních letech zaznamenán. Na ochranu tetřívka a žluny šedé (Picus canus) byla oblast hřebene Krušných hor vyhlášena Ptačí oblastí (Ptačí oblast Novodomské rašeliniště – Kovářská, podrobněji viz <www.biomonitoring.cz/ptaci-oblasti.php>).
Mgr. Kristýna Matějů