Nejnápadnější vlastností tohoto elegantního drobného ptáčka je čilé, poněkud nervózní pobíhání a téměř soustavné potřásání dlouhým ocáskem, pročež mu v některých krajích říkají „třasořitka“.
Konipas bílý žije téměř v celé Evropě a velké části Asie. Obvykle na zimu odlétá do Středomoří nebo Afriky, na sever od rovníku. Z teplých krajů se vrací už koncem února, většinou však až v půli března. Objevuje se na dvorech statků a jasným hláskem "živ-li's", se ptá, zdali sedlák ještě žije. Konipas bílý obývá otevřené plochy kolem vod a dokáže využít rozmanité lidské prostředí. Můžeme ho pozorovat na trávnících v parcích a zahradách, kde s oblibou chytá hmyz – mimochodem velmi častý je třeba na golfovém hřišti v Olšových Vratech. Hnízdí i v méně frekventovaných částech průmyslových areálů, v pískovnách, lomech a podobně.
Pár si staví důkladné hnízdo z větviček, stébel, kořínků a mechu, vystlané posbíranými chlupy a peřím. Hnízdo bývá schované v nějaké polodutině – za trámem pod střechou, v hromadě polen nebo pod mostkem. Samička snáší 5 až 6 vajíček. Mláďata se líhnou přibližně za dva týdny a za dalších 14 dnů už se vydávají do světa. Pokud chcete postavit konipasovi budku, inspiraci najdete například na stránkách České společnosti ornitologické.
Text a fotografie © Jan Matějů
Literatura
Hanzák J., Bouchner M., & Hudec K. (1963): Světem zvířat 2. díl - 2. část, Ptáci. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha.