CZ | DE | EN

Jarní vítání ptactva

Jak na jaře přivítat přilétající ptáky?

V současné době můžeme ve volné přírodě i ve městech sledovat jak přibývá zpěvných ptáků, kteří se vracejí ze zimovišť. Pravidelný tah z hnízdišť na zimoviště a zpět je jedním z nejzajímavějších aspektů života ptáků. Příčinou toho, že některé druhy ptáků pravidelně táhnou jsou různé, např. klimatické vlivy, nedostatek vhodné potravy v zimě či mezidruhová konkurence. Některé druhy ptáků táhnou ve dne a orientují se podle polohy slunce, jiné naopak v noci a řídí se patrně polohou měsíce a hvězd. Kromě zrakové orientace využívají tažní ptáci pro orientaci také magnetické pole Země. Ke sledování magnetického pole (tzv. magnetopercepci) jim slouží zvláštní smyslový orgán, tzv. magnetický kompas tvořený mikroskopickými krystalky magnetitu v horní části ptačího zobáku.

Mezi první druhy, které k nám koncem února přilétají, patří skřivan polní, čejka chocholatá (obr. 1) a špaček obecný. Začátkem března se objevují drozd zpěvný, konipas bílý a holub hřivnáč a v průběhu března budníček menší, červenka obecná, konipas horský, rehek domácí (obr. 2), strnad rákosní či pěvuška modrá. V dubnu přilétají bramborníček hnědý, zvonohlík zahradní, pěnice černohlavá a také vlaštovky a jiřičky. Ťuhýk obecný a rorýs přilétají až začátkem května. Údaje o době příletu jednotlivých druhů jsou pouze orientační a rok od roku se liší v závislosti na povětrnostních podmínkách.  V celé Evropě probíhá již několik let projekt Spring alive, ve kterém děti i dospělí sledují přílet stěhovavých ptáků a každoročně vytváří mapu toho jak jaro postupuje Evropou. V loňském roce se do projektu konečně zapojila i Česká republika. U nás tento projekt zaštiťuje Česká společnost ornitologická pod názvem „Jaro ožívá“ (více informací o tom jak se zapojit najdete na www.springalive.net ).

Období příletu stěhovavých ptáků je také tím správným časem pro výrobu a pověšení ptačí budky. O tom, zda bude budka osídlena a jaký druh v ní zahnízdí rozhoduje zejména velikost vletového otvoru, hloubka hnízdní dutiny (tj. rozměrem od vletového otvoru ke dnu budky) a rozměry dna. Obecně platí, že čím hlubší je budka, tím bezpečnější jsou v ní ptáci před predátory, zejména kočkami a kunami. Ze stejného důvodu také není vhodné umisťovat před vletový otvor bidýlko. Budka musí být dostatečně prostorná nejen pro hnízdění, ale také pro vyvedení mláďat. Velikost vletového otvoru ovlivňuje jaký druh se do budky s největší pravděpodobností nastěhuje. Kromě klasického kruhového otvoru, můžeme vyrobit i budku s otvorem oválným či čtvercovým. Pro druhy ptáků hnízdící v otevřených dutinách (rehek domácí, konipasi, lejsek šedý, skorec vodní, poštolka, atd.) je možné připravit tzv. polobudku (obr. 3), u které vletový otvor zabírá ¼ až ½ plochy přední stěny budky.

Budky můžeme pro zjednodušení rozdělit do několika typů:

1) Tzv. „malý sýkorník“ je určen pro malé druhy sýkor (modřinka – obr. 4, uhelníček parukářka). Vletový otvor má v průměru 27 - 28 mm, rozměry dna jsou min. 12 x 12 cm a hloubka hnízdní dutiny 20 - 25 cm. Malé sýkory mohou hnízdit i v budkách s větším otvorem, ale bývají odtud zpravidla vyhnány sýkorou koňadrou (obr. 5).

2) Tzv. „velký sýkorník“ je pro sýkoru koňadru a má oproti předchozímu typu větší vletový otvor (33 – 34 mm) a dno o rozměrech min. 12 x 14 cm (viz obr. 6).

3) Budka pro lejsky, brhlíky a rehky zahradní (tzv. „rehkovník“) má oválný vletový otvor o rozměrech cca 30 x 45 mm, rozměry dna min. 14 x 14 cm a hloubku cca 20 cm.

4) Tzv. „špačník“ s otvorem o průměru 45 - 50 mm, dnem min. 15 x 15 cm a hloubkou hnízdní dutiny min. 25 - 30 cm obývají nejen špačci, ale i strakapoudi, brhlíci a další druhy ptáků.

5) Budka pro kavku obecnou či dudka chocholatého má vletový otvor o průměru 60 - 70 mm, rozměry dna jsou min. 20 x 20 cm a hloubka dutiny min. 35 cm.

6) Největší typ budky (otvor 80 - 120 mm, dno min. 30 x 30 cm a hloubka min. 40 cm) je určen pro holuba doupňáka či hohola severního, ale mohou zde hnízdit i některé druhy sov.

Při zavěšování budky je třeba mít na paměti, že ptáci si při hnízdění chrání své teritorium a je tedy vhodné budky umisťovat v dostatečných rozestupech (minimálně 15 – 20m od sebe). Budka by také měla být umístěna např. v klidnější části zahrady a tak, aby nebyla snadno přístupná pro predátory, tj. cca ve výšce 2 – 3m od země. Pro větší druhy ptáků umisťujeme budky výše (5 – 8m). Budku je nejvhodnější zavěsit vletovým otvorem směrem na jih, východ či jihovýchod. Aby se do budky mohli ptáci vrátit i v dalším roce, je dobré odstranit na konci léta z budky staré hnízdo.

Mgr.Kristýna Matějů

Použité zdroje a literatura: www.nasiptaci.cz, www.springalive.net, www.birdlife.cz ZASADIL P. [ed.], 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodická příručka č. 20. ČSOP Praha.

Archiv

1 čejka chocholatá.jpg

2 rehek domácí.jpg

3 tzv. polobudka.JPG

4 sýkora modřinka.jpg

5 sýkora koňadra.jpg

6 budka pro sýkorky.jpg

Instagram
Facebook
Twitter


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin

Kudyznudy.cz - tipy na výlet
Vyletnik.cz - hrady a zámky, rozhledny, cyklotrasy a další tipy na výlety
Kam na výlet Karlovarský kraj