Muzeum má na 50 000 sbírek - přírodověda, archeologie, numismatika, cín, militária, památky střeleckého spolku, umělecká řemesla, porcelán, sklo, obrazy, grafika, plastika, kovy, národopis a knihovna. V muzeu je soustředěna bohatá dokumentace k dějinám regionálního i celostátního lázeňství.
Každý měsíc vám představíme předmět z našeho bohatého sbírkového fondu.
O zpracovávání cínu víme již od poloviny 3. tisíciletí př. Kr. V antice již byl cín velmi rozšířen, zejména díky obchodním aktivitám Foiničanů. Cínařství však dosáhlo svého vrcholu ve středověku, renesanci a baroku, především ve formě užitkových a liturgických nádob, svícnů, křtitelnic, ale také talířů, konví nebo číší. Tyto výrobky se zdobily reliéfy, které se do povrchu cínových nádob ryly, leptaly či tepaly. Leckdy docházelo k výrobě bohatě členitých zdobených cínových předmětů s různými dekoracemi, například soškami. V pozdějších dobách, snad od konce baroka, se začaly odlévat i drobné hračky, figurky, pamětní medaile etc.
obr. 1) Kc 465 cínová konvice s víkem, rokokový dekor, s medailí švédského krále Gustava Adolfa; Kaspar Marton; průměr podstavce 144 mm, okraje 85 mm, výška 343 mm
obr. 2) Kc 484 cínová konvice s víkem, dekorativní, Kaspar Marton 18. století; výška 253 mm, průměr dna 110 mm, okraje 92-94 mm
obr. 3) Kc 1555 typář - držátko pečetidlo, plastika ženy; vídeňská secese po roce 1900; výška 78 mm
Karlovarský cech cínařů vznikl cca v 17. století. K nejproslulejším cínařům patřily dynastie rodin Heilingötterů, Hoffmannů, Voigtů, Kralleů, Lochnerů, Brandlů, Pittroffů, Mattoniů a Drummů. Císařská výsada Karla VI. z roku 1740 povolila v Karlových Varech jen omezený počet (numerus restrictus) 18 mistrovských dílen. Karlovarští cínařští mistři vyráběli široké spektrum užitkového nádobí. Největší popularity dosáhlo karlovarské cínové zboží v období rokoka. Prvotřídní jemný cín kupovali cínaři z blízkého Horního Slavkova a někdy také z lesních cínových dolů v Horní Blatné a Hřebečné v Krušných horách. Slavkovský cín byl znám a oblíben pro svou prvotřídní kvalitu. Prodával se pod obchodním označením „Schlaggenwalder Feinzinn - Slavkovský jemný cín“. Karlovarské cínařství bylo v 18. století jedním z nejpozoruhodnějších řemesel v Čechách, stalo se pojmem viz obr. 4) až 6) - tyto sbírkové předměty jsou vystaveny ve stálé expozici muzea na Nové louce. Hospodářský soumrak kdysi slavného řemesla v lázeňském městě pak nastal kolem roku 1830. Tou dobou už nemohlo karlovarské cínařství trvale konkurovat rychle se rozvíjejícímu regionálnímu porcelánovému průmyslu.