CZ | DE | EN

Exponát měsíce

Muzeum má na 50 000 sbírek - přírodověda, archeologie, numismatika, cín, militária, památky střeleckého spolku, umělecká řemesla, porcelán, sklo, obrazy, grafika, plastika, kovy, národopis a knihovna. V muzeu je soustředěna bohatá dokumentace k dějinám regionálního i celostátního lázeňství.

Každý měsíc vám představíme předmět z našeho bohatého sbírkového fondu.

Inflační a nouzová platidla

Německá Výmarská republika a její inflační a nouzová platidla

Ještě než první světová válka pro císařské Německo skončila nezdarem, byla 9. 11. 1918 vyhlášena Výmarská republika. Poté odstoupil císař Vilém II., zemi zachvátily vlny povstání, stávek a lidových nepokojů. Roku 1919 se konala mírová konference v pařížském Versailles, jejímž výsledkem byla Versailleská smlouva podepsaná 28. června 1919. Nová republika se podle ní musela vzdát některých území na úkor Francie, Polska, Belgie, Dánska nebo Československa. Všechny německé kolonie si rozdělily vítězné dohodové mocnosti. Porýní bylo demilitarizováno a průmyslově významné Sársko bylo na příštích 15 let svěřeno do správy Společnosti národů. Německo a jeho spojenci přijali plnou odpovědnost za rozpoutání války a byli nuceni zavázat se k placení válečných reparací. Ty byly pro Německo nepřiměřeně tvrdé - mělo zaplatit během 42 let celkem 226 miliard marek ve zlatě. Mírové smlouvy roznítily vlnu nevole po celé zemi, čímž byl nový demokratický režim vážně oslabován. Ekonomicky se Německo od konce války potýkalo s vysokou inflací, což mu znemožňovalo hradit válečné reparace. V následujících měsících proto v zemi propukla hyperinflace neskutečných rozměrů. Její kořeny tkvěly v dřívějším financování války obligacemi a její prudký růst počátkem 20. let byl kromě jiného způsoben tištěním papírových peněz na platbu reparací a na financování válečných penzí nebo důchodů. Ekonomika byla natolik zatížená, že stát musel neustále zvyšovat množství oběživa, aby mohl zaplatit alespoň část svých dluhů.

Zruinované německé hospodářství prožívalo krizové časy. Životní náklady v roce 1921 vzrostly ve srovnání s předválečnou dobou dvacetinásobně. Přestože Němci tvrdě pracovali, nedostávalo se jim dost peněz na jídlo a na předměty denní potřeby. Ceny nejen potravin stoupaly do stále vyšších čísel a inflace spotřebovávala úspory občanů ještě intenzivněji. Odliv kapitálu ze země znamenal další znehodnocení měny. Tiskárny tiskly další nekryté bankovky, a to jednak pod říšskou bankou, jednak pod vedením jednotlivých měst či společností jako městská nebo firemní nouzová platidla, avšak změna k lepšímu nepřicházela. Rok 1923 se stal z hlediska hyperinflace nejkritičtějším. V lednu 1922 stál americký dolar již 191,8 marek, o rok později již dosahoval dolar hodnoty 18 200 marek.

Mzda se vyplácela týdně či každý den. Zaměstnanci si chodili pro mzdu s kufry nebo s vozíky, aby mohli pobrat hromady inflačních peněz. Nejzávažnější důsledky měla inflace pro ceny potravin. Všichni proto spěchali nakoupit potraviny nebo zboží, protože za několik hodin mohlo být všechno mnohem dražší. Žena, která se posadila v kavárně, si mohla objednat šálek kávy za pět tisíc marek, ale když za hodinu platila, chtěl po ní číšník již osm tisíc. V červnu 1923 stálo půl libry másla kolem 7 tisíc marek, svazek mrkve přišel na 5,5 tisíce a libra zrnkové kávy se prodávala za více než 31 tisíc. Litr mléka stál 5,4 miliónů marek, dopisní známka celé 2 milióny. Počátkem listopadu stál dvoukilový chléb 420 miliard marek, když v říjnu byl k mání za 130 miliard. Začalo se množit rabování pekáren a jiných potravinářských obchodů. Teprve oficiální zavedení rentové marky 15. listopadu 1923 zastavilo tuto spirálu. Hyperinflace byla zlikvidována, ale její důsledky se projevily v následujících letech. Poškozeny byly především střední vrstvy obyvatelstva, které většinou měly pouze finanční úspory a nevlastnily žádné věcné hodnoty nebo nemovitosti, jichž se inflace nedotkla. A byla to právě nespokojená střední vrstva, která po deseti letech po hyperinflaci umožnila v Německu nástup nacismu.

Mgr. Jan Nedvěd

Foto: archiv muzea, sbírkové bankovky

Nouzové platidlo města Mühlhausen v Durynsku ze září 1923, Muzeum Karlovy Vary.JPG

Pětisetmilionová bankovka Říšskoněmeckých drah, okresní ředitelství Erfurt, listopad 1923, Muzeum Karlovy Vary.JPG

Bankovka Říšské banky z ledna 1922, Muzeum Karlovy Vary.JPG

Bankovka Říšské banky ze září 1923, Muzeum Karlovy Vary.JPG

Bankovka Říšskoněmeckých drah z října 1923, Muzeum Karlovy Vary.JPG

Dvousetmiliardová bankovka Říšské banky z října 1923, Muzeum Karlovy Vary.JPG

Krajské muzeum Karlovarského kraje
Muzeum Karlovy Vary
v roce 2017 oslavilo
150 let od založení


Muzeum Karlovy Vary
příspěvková organizace
Karlovarského kraje
IČ: 72053810
IDDS:nyws35c
sekretariat@kvmuz.cz
Admin