Výzkum 2010 - Palác princů v Ostrově

V roce 1640 získal Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský, hospodářský dvorec před vstupem do města zvaný Bílý dvůr, který začlenil do zámeckého areálu. V roce 1685 započal Julius František se stavbou nové zámecké budovy o jednom křídle, a to na místě starších zahradních a hospodářských budov Bílého dvora. Po jeho smrti roku 1689 se další práce na objektu rozběhly až za Ludwiga Wilhelma, markraběte bádenského roku 1693. Ku stavbě tzv. Paláce princů byl povolán J. M. Sockh, který se stal dvorním stavitelem. Autorem návrhu je z největší pravděpodobností Domenico Egidio Rossi. Palác princů byl dokončen roku 1696. Palácová budova sestávala ze tří křídel s třemi nárožními věžemi. Z původní dispozice se zachovala pouze dvě křídla na půdorysu L.

Při záchranném archeologickém výzkumu, který probíhá souběžně s rekonstrukcí objektu, byly nalezeny, a to zejména v jižním křídle, situace starších fází podlah z cihelných dlaždic a větších říčních valounů. Archeologický výzkum dokumentoval i starší příčky, vestavby a přístavby, které zanikly a ne vždy jsou zaneseny v současných plánech., a to mimo jiné základy jihozápadní věže původní stavby Bílého dvora, zbytky barokní kanalizace a zejména zbytky barokního bazénu uprostřed jižního křídla Paláce princů, nad nímž byla v klenbě ještě ve dvacátých letech 20. století zachována nástropní malba Dianina lázeň.

K archeologickým nálezům v Paláci princů přispělo zásadní měrou studium archivních pramenů a příslušné literatury, kterou provedl Mgr. Lubomír Zeman z Národního památkového ústavu v Praze. Rozhodně nejhodnotnějším nálezem se jeví odkrytí barokního bazénu, o kterém můžeme předpokládat, že byl dokončen v roce 1696 spolu s celou stavbou Paláce princů. Jde o zděnou stavbu v celé prostoře jedné místnosti, zapuštěnou pod úroveň stávajícího okolního terénu. Vnitřní prostor bazénu má rozměry 545 x 212 cm, vstupovalo se do něj dvěma náprotivnými vstupy v jižní části, a to ze západu a z východu. Později byly tyto vstupy recentně upravovány, otázkou zůstává, jaký vztah měly ke kamennému ostění pravděpodobně mladších portálů. Sestupy do bazénu byly řešeny cihlovými schůdky o třech dnes zachovaných úrovních, na obou stranách symetricky, s bočními nízkými zídkami. Okraj bazénu byl široký přes 45 cm a tvořily jej příčně a vodorovně ložené barokní cihly, zčásti byla úroveň okraje snížena mladšími úpravami prostoru. Směrem jižním, ke vnějšímu zdivu objektu, bylo zachyceno izolační jílování. Celková hloubka bazénu, až na spodní cihlovou vrstvu, pod níž se ještě nacházelo maltové vyrovnání, činila 131 cm, pokud jako horní hranici zvažujeme vodorovné umístění delftské dlaždice v severozápadním rohu místnosti. Dnešní vstup do místnosti ze severu je jednoznačně pozdější. Vnitřek bazénu byl při nálezu zhruba v jižní polovině vydlážděn opukou, jež byla kladena zčásti pravidelně, ale i v nepravidelných blocích. Severní část byla dlážděna cihlami, mezi nimiž vedl úzký, cca 7 cm široký a 7 cm hluboký kanálek ve směru sever – jih. Výškový rozdíl mezi dlážděním opukou a cihlovým dnem činil 22 cm. Po výběru sutě z prostoru bazénu předěl mezi těmito úrovněmi tvořila polorozpadlá cihlová zídka, bez provázanosti na jednotlivé strany, nasucho kladená. Při začišťování profilu tohoto zlomu jsme došli ke zjištění, že se pod opukou nachází vrstva menších cihelných dlaždic, pod nimi pak výrazná až 10 cm mocná jílová vrstva, místy přecházející až do maltového výmazu, a pod nimi pak pokračuje cihlová podlaha, totožná se severní podlahou bazénu. Všude v suti, ale i při zdech bazénu, jakož i na stranách schodů, byla nalezena torza delftských dlaždic, některá s jistotou in sitú, oproti původní teorii vzhledu bazénu ale i pod jílem na nejnižší cihelné podlaze. Z archivních pramenů a literatury víme, že si dlaždice objednali Bádeňští z Delft přes Hamburk již snad před dokončením bazénu. Bazén tedy jimi byl s jistotou vydlážděn již v době vzniku, k jejich vytrhání pak mělo dojít za Toskánských začátkem 20. století.

Je otázkou, zda v této podobě nalezený bazén vznikl v jedné fázi, nebo je výsledkem pozdějších úprav. Odpověď není jednoznačná. Ovšem nálezy poškozených dlaždic pod jílovou izolací dna a ve spárách na bocích u dna severní části bazénu připouštějí možnost starší a mladší fáze. Při recentní likvidaci a destrukci mohla být pak severní část bazénu zbavena všech pozdějších vrstev nad základovou cihelnou podlahou.

Text: Mgr. Jiří Klsák     Foto: Bc. Jan Tajer

Delftská daždice.JPG

Dianina lázeň - jižní pohled.JPG

Dianina lázeň - severní pohled.JPG

Dianina lázeň - východní vstup .JPG

Kresebná dokumentace.jpg

Rekonstrukce dlaždice .JPG

Archeolog při práci.JPG

6   2

2017

sledujte novinky z rekonstrukce

..o dění vám přinášímě průběžné informace, otevření muzea v KVse kvapem blíží..

1   1

2017

NOVÝ ROK 2017

Všem našim příznivcům přejeme krásný nový rok a těšíme se na příští setkání s vámi na našich akcích a také v nové expozici, kterou budeme již brzy otvírat.

 

 

30   11

2016

otvírací doba v lednu

Jak budeme mít otevřeno, čtete v záložce PROBÍHAJÍCÍ.