Archeologické nálezy – keramika

Samotné slovo keramika vzniklo z řeckého kéramos = hrnčířská hlína, či Kérameikos = předměstí starověkých Athén, kde sídlili hrnčíři. Dnes se tímto slovem souhrnně označují všechny výrobky z hlíny či jejích směsí, které byly jakkoli upraveny, například sušením či výpalem. Podle této definice je pak keramikou vše od pravěké nádoby na straně jedné až po novověkou kýčovitou porcelánovou sošku na straně druhé.

Z technologického hlediska můžeme keramiku získanou při archeologických výzkumech rozdělit na klasickou hrnčinu a kameninu. Hrnčina se definuje jako keramický výrobek s průlinčitým (porézním) střepem. Při výpalu pak teplota nepřesáhla 960° C, protože při překročení této teploty dochází ke slynutí materiálu a deformaci nádoby.

Kamenina je naopak zboží se slynutým střepem, jehož nasákavost je maximálně 5%. Slynutí střepu bez deformací při teplotách nad 960° C je dosaženo přidáním velkého množství tavidla, zejména oxidu hlinitého Al2O3. Finální teplota výpalu je pak 1200 – 1300° C. U kameniny se jedná o typicky stolní keramiku, protože při druhotném styku s ohněm se deformuje.

Proto pak nepřekvapí, že jedním z nejběžnějších nálezů při archeologických výzkumech je bezesporu keramika. Celosvětově první keramické nálezy pocházejí z Dolních Věstonic a Pavlova. Zde v době 29 000 – 25 000 BC. vznikla soška slavné Věstonické venuše a sošky zvěře. Tento technologický výdobytek ale zanikl spolu s kulturou moravského Gravettienu (Pavlovienu).  Nejstarší nalezené keramické nádoby na našem území pochází až z období neolitu a jsou tedy více jak 7 000 let staré. V období pravěku a raného středověku keramika postupně dosáhla široké tvarové škály. Nejstarší pravěká keramika byla vypalována v otevřeném ohni a obsahovala vysoké procento ostřiva (často i organického původu, nejčastěji plevy). Později se začínají používat první hrnčířské pece a klesá i zastoupení ostřiva. Typologicky můžeme keramiku získanou při výzkumech rozdělit na kuchyňskou, stavební a na kachle.

V kuchyňské keramice patří ve 13. století mezi nejběžnější typy hrnce, mísy a pokličky. V tomto období byla keramika vyráběna obtáčením na pomalém hrnčířském kruhu. Před započetím práce se deska kruhu podsypala pískem, aby se výrobek dal snadno sejmout. Nádoba má často na dně značku, nejčastěji kříž v kruhu. Méně často se vyskytují značky se základním čtyřbokým tvarem (čtverec, obdélník), či značky představující samostatné obrazce (svastika, muří noha, hvězdice atd.). Přes mnohé teorie o jejich významu (náboženský symbol, označení hrnčíře či dílny atd.), není důvod výskytu značek doposud spolehlivě vysvětlen. Hlavním problémem je, že zdaleka ne všechny nádoby jsou značené. Keramika tohoto období obsahuje velké množství slídy a dalších příměsí a má šedou až modrošedou barvu způsobenou redukčním výpalem (výpal bez přístupu vzduchu).

V průběhu 14. století dochází v technologii výroby keramiky k celé řadě změn. Nejdůležitější z nich je použití rychle rotujícího kruhu. Zde je naopak nutné, aby výrobek dobře seděl na desce při vyšších rychlostech. Proto se nádoba nepodsýpá a po ukončení práce je odříznuta strunou či provázkem, což způsobí charakteristický obrazec na dně. Dále dochází u hrnců k posunu maximální výdutě z jedné poloviny výšky nádoby do její horní třetiny. Nádoby tedy přestávají být soudkovité, ale získávají vejčitý tvar. Množství slídy a jiných příměsí se snižuje, redukční výpal v oblasti západních Čech, a tím i barva keramiky přetrvává. Zkvalitnění výpalu dovolilo vyrábět keramiku s kovově lesklým povrchem. Tento kvalitní výpal jednak snížil průlinčitost střepu a dále dovolil keramice svým vzhledem konkurovat módním cínovým nádobám. Vzácněji se světlá jemně plavená keramika, v některých případech pokrytá černou engobou (nesklovitý povlak na líci střepu). Jedná se o importovanou keramiku typu „Pfeifenton“.

V období renesance se na celém území Čech mění typ výpalu z redukčního na oxidační (za přístupu vzduchu) a barva nádob je žlutá až cihlově červená.

Kamenina se začala v oblasti německa vyrábět již v průběhu 12. století, po západní Evropě se pak rozšířila v průběhu 13. a 14. století. Na našem území se kamenina nejdříve začíná vyrábět v moravských Lošticích na počátku 16. století.

V baroku se začínají používat glazury, a to převážně cíničito-olovnaté. Nejdříve zevnitř a později po celé nádobě. Nejčastěji je použita cíničito-olovnatá glazura s příměsí mědi, díky které po výpalu nádoba získá charakteristickou zelenou barvu. S dalšími přísadami pak i jiné barvy (mangan – červená, hnědá a fialová, antimon – žlutá, kobalt – modrá). Použití glazury je dalším technologickým a kvalitativním přelomem. Jednak umožňuje, kromě plastického, nový způsob dekoru (malování) a dále zcela zamezuje prosakování tekutiny střepem. Jako nový typ se objevuje talíř.

Stavební keramiku v nálezech reprezentují dlaždice a prejzy. Keramická dlaždice je velmi starým typem, který beze změn přetrvává po dlouhé časové období. Na našem území patří mezi jedny z nejstarší dlaždice nalezené při výzkumu románského kostela sv. Vavřince na Vyšehradě.

Nejstarší kachle jsou na našem území datovány do přelomu 2. poloviny 13. století. Jedná se o typ nádobkových kachlů, který bez větších změn přetrvává až do 19. a v oblasti Balkánu místy i do první poloviny 20. století. Tepelná funkce nádobkových kachlů spočívá v tom, že jejich plná dna a spodní části těl jsou zasazeny do vnitřní prostory kamen. Zde jsou přímo ohřívány ohněm či horkým vzduchem a teplo je pak předáváno do místnosti otevřeným zevním ústím jako „teplometem“. Z těchto kachlů se v průběhu 14. století vyvinuly kachle komorové. Zde je naopak čelní vyhřívací stěna plná a kachel je umístěn otvorem do otopného prostoru. Tímto byla dána základní podoba kachle, která se v průběhu následujících staletí měnila jen minimálně.

Text a foto: Bc. Jan Tajer

 

001 kultura volutová, neolit, 5300 - 4400 B.C.JPG

002 kultura knovízská, doba bronzová 1200 - 750 BC .JPG

003 kultura knovízská, doba bronzová 1200 - 750 BC .JPG

004 doba halštatská, 750 - 370 BC .JPG

005 středověk, 13.století .JPG

006 středověk 13. století .JPG

007 středověk, 14. století.JPG

008 středověk 14. století.JPG

009 středověk, 14. - 15. století.JPG

010 novověk, 16.století .JPG

6   2

2017

sledujte novinky z rekonstrukce

..o dění vám přinášímě průběžné informace, otevření muzea v KVse kvapem blíží..

1   1

2017

NOVÝ ROK 2017

Všem našim příznivcům přejeme krásný nový rok a těšíme se na příští setkání s vámi na našich akcích a také v nové expozici, kterou budeme již brzy otvírat.

 

 

30   11

2016

otvírací doba v lednu

Jak budeme mít otevřeno, čtete v záložce PROBÍHAJÍCÍ.